SOS dětské vesničky – projekt s dlouholetou tradicí

Jak vlastně vznikly SOS dětské vesničky?
První SOS dětskou vesničku založil v roce 1949 v rakouském Imstu filantrop Hermann Gmeiner: bezdětné ženy, často vdovy po padlých vojácích, se zde staraly o válečné sirotky, jimž vytvořily rodinné zázemí. Myšlenka náhradních rodin sdružených do komunity SOS dětské vesničky se rozšířila do mnoha zemí světa, dnes v nějaké formě pomáhají národní asociace SOS dětských vesniček ve 136 zemích celého světa.

Jakou historii mají u nás?
V tehdejším Československu pomohli prosadit myšlenku SOS dětských vesniček dětský psycholog Zdeněk Matějček a pediatr Jiří Dunovský. Na konci 60. let vzniklo sdružení, které dokázalo i díky podpoře médií a nebývale úspěšné celonárodní sbírce vystavět během několika let dvě SOS dětské vesničky v Karlových Varech a ve Chvalčově. Důkladně vyškolené pěstounské maminky se tu v rodinných domcích staraly o děti, které by jinak vyrůstaly v dětských domovech. V 70. letech sice normalizační moc zakázala činnost Sdružení SOS dětských vesniček jako organizace, fungující vesničky ale zůstaly zachovány a pěstounské maminky, později i manželské páry, tu dál vychovávaly svěřené děti. Po sametové revoluci došlo k obnovení organizace a převzetí SOS dětských vesniček zpět, v roce 2004 byla dokončena výstavba třetí SOS dětské vesničky v Brně – Medlánkách.

Jakou pomoc dneska organizace poskytuje?
SOS dětské vesničky i po více než padesáti letech od svého vzniku stále podporují a doprovázejí pěstounské rodiny, ať už žijící přímo v jedné ze tří SOS dětských vesniček, tak i mnoha dalších pěstounských rodin, žijících v jednom ze sedmi krajů, kde působíme. Pro děti, které se ocitnou v akutním ohrožení a nemohou zůstat ve své rodině, provozujeme dvě krizová centra SOS Sluníčko (v Praze a Karlových Varech), kde o ně 24 hodin denně 7 dní v týdnu pečují po nezbytně dlouhou dobu v rodinném prostředí tety pečovatelky. Odebírání dětí z vlastní rodiny je možné v mnoha případech předejít soustavnou terénní sociální prací: takovouto podporu ohroženým rodinám poskytujeme v sedmi krajích České republiky. Mladým dospělým odcházejícím z pěstounské péče nebo dětských domovů nabízíme ubytování v našem Domě na půl cesty. V Bystřici pod Hostýnem provozujeme volnočasové centrum pro děti z rizikového prostředí.

Kolika dětem, rodinám se pomoc dostává?
V roce 2019 jsme celkově pomohli ve všech našich službách 1 135 dětem: nejvíce dětem pomohly naše sociální pracovnice v rámci podpory ohrožených rodin (752 dětí z 339 rodin), 186 dětí vyrůstá v pěstounských rodinách podporovaných SOS dětskými vesničkami, 70 dětí našlo útočiště v jednom z našich krizových center. Zbytek z celkového počtu dětí využíval některou z našich dalších služeb.

Kde je potřeba pomoci nejvíce?
To je těžké říci, každá z našich služeb pomáhá jiné skupině dětí. Důležitá pro ně je dlouhodobá soustavná podpora, kterou jim nabízíme, stabilní sociální pracovník, na kterého se mohou kdykoli obrátit.

Jak může pomoct běžný člověk?
Ač to nezní vůbec romanticky, nejvíce nám pomohou finanční dary, ať už jednorázové nebo (v ideálním případě) ty pravidelné. Finanční podpora našich dárců, jednotlivců i firem, nám umožní poskytovat přesně ty služby, které každé jednotlivé dítě a jeho rodina potřebují, v potřebném rozsahu. 

Jak vás zasáhla omezení spojené s pandemií covid-19?
Jako všechny i nás samozřejmě současná situace zasáhla. Museli jsme omezit osobní setkávání s klienty na nejnižší možné minimum, kde je to možné, nahradili jsme kontakt telefony a internetem. Pro děti je ta situace obzvláště náročná, zejména v ohrožených rodinách, kterým pomáháme a které jsou zpravidla z nejchudších sociálních vrstev. Pomáháme jim obstarat potřebnou techniku, zajišťujeme doučování na dálku apod. Kvůli pandemii jsme také přišli o řadu malých a bohužel i o několik velkých firemních dárců, které zasáhla současná situace obzvláště tvrdě.