Václav Bláha: Ztráty už mám vybrané, mířím na zemské ředitelství

Kde jste se poprvé setkal s OVB?

S OVB jsem se seznámil při studiu Vysoké školy ekonomické. Ve třetím ročníku mi ho představil nyní nastupující zemský ředitel Ing. Jan Hamr. Honza stejně jako já studoval gymnázium v Písku, ale tehdy jsme se vlastně ani neznali. Až na VŠE jsme se začali jako Písečáci spolu víc bavit. Registraci jsem podepsal v prosinci 2003. Školu jsem ale dodělal a po celou dobu studia jsem bral své podnikání jen jako dobrý přivýdělek.

Tlačili na vás rodiče, abyste dostudoval?

Sám jsem měl ambice školu dodělat. Rodiče mi dávali ve všem hodně volnosti. Když se teď nad tím zamyslíte - bylo absolvování vysoké školy zaměřené na ekonomii pro vaše podnikání nějak přínosné? Když je člověk na základní nebo střední škole, tak má pocit, že mu absolvování vysoké školy změní život. Tak to ale není. Význam vysoké školy je hlavně v tom, že dává rozhled, otevírá oči a přináší kontakty. Já jsem se díky studiu dostal do Prahy, kde jsem se poznal s lidmi z OVB. Určitě si ale vzpomenu na předměty, které mi už tehdy něco daly nebo je doceňuji až nyní. Podle mého názoru je ovšem pro podnikání stejně nejdůležitější přirozená inteligence a tu vám žádná vysoká škola nezajistí.

Rozpoznal jste hned, jaká na vás čeká v OVB příležitost?

Spíše jsem patřil k těm, kteří v ní potenciál vůbec necítili. Neuvědomoval jsem si, jakou příležitost mi nabízí. Možná je to tím, že mi nebyl důkladně představen kariérní plán, respektive zřejmě jsem ho na začátku vůbec nepochopil. Ze začátku jsem to bral tak, že pomůžu pár lidem ve svém okolí vyřešit si finanční záležitosti.

Kdo byli vaši první klienti?

Byli to kamarádi a známí z Čížové. Začínal jsem v době, kdy se měnily podmínky na stavebním spoření, takže jsem během měsíce neměl problém uzavřít pět šest nových smluv. Víc jsem od toho ale nečekal a ani ve snu by mě nenapadlo, že jednou dosáhnu pozice, na které jsem dnes.

Jak dlouho trvalo tohle „přechodné" období?

Řekl bych, že až do září roku 2006. Vlastně po celou dobu studia jsem dělal dvě až tři smlouvy měsíčně, vydělal jsem si v průměru tak tisícovku, ale pořád jsem poctivě chodil na všechny semináře a vzdělával se. To mě bavilo, v obchodě jsem ovšem ze začátku moc dobrý nebyl.

Co se během toho podzimu změnilo?

Začal jsem do struktury přivádět další spolupracovníky, tím jsme měli našlápnuto na obchodní tým, a tedy i vidinu vyšší kariérní pozice. Hodně mě také ovlivnil seminář, který pořádali manželé Slezákovi. S Hankou Slezákovou jsem se tehdy vsadil, že udělám za měsíc víc než 400 jednotek, což jsem splnil a zároveň mě to nakoplo k lepším osobním výsledkům. Stále jsem ale ještě v té době studoval a měl i spoustu jiných zájmů.

Na který region jste se zaměřil?

První kancelář jsem využíval ještě jako reprezentant v Praze, blízko VŠE. Kancelář, která vznikla skutečně mojí zásluhou, ovšem byla v Písku, otevřel jsem ji spolu s mým tehdejším tříčlenným týmem v dubnu 2007. Z té doby se mnou „vydržel" podnikat pouze jeden spolupracovník, dnes úspěšný oblastní vedoucí a budoucí ředitel v mém týmu Josef Soumar. Postupně jsme expandovali do dalších jihočeských měst a převážně v tomto regionu také působíme dodnes. Několik spolupracovníků máme i v Praze nebo v Brně a určitě je čas a vhodná doba, aby náš tým expandoval i do dalších regionů.

Co pro vás OVB vlastně znamená?

V každého fázi vývoje pro mě znamenalo něco jiného. V tuto chvíli je to příležitost, kterou mi dává kariérní postup. Filozofie podnikání na finančním trhu, jak ji má nastavenou OVB, je naprosto bezkonkurenční. Pro mě je klíčový zejména spravedlivý, smluvně zajištěný kariérní postup. Důležitá je také svoboda sám si rozhodovat o své budoucnosti a možnost budovat si vlastní firmu v rámci nadnárodní firmy. Musím říct, že v OVB působím už skoro deset let a za celou tu dobu jsem nikdy neuvažoval, že bych začal pracovat v jiné společnosti obdobného typu. Nebyl jsem na žádném pohovoru, nikdy jsem neposílal maily, abych zjistil, jaké podmínky jsou jinde... V tomto směru jsem firmě a svým nadřízeným loajální. Jsem totiž přesvědčený, že žádná společnost neposkytuje lepší systém. Na to nemusím mít zkušenosti z jiných firem, na to mi stačí selský rozum a znalost našeho kariérního plánu.

Ne vždy se vám ale určitě dařilo. Co vás posilovalo ve chvílích neúspěchu? Mě vždycky těšila práce s lidmi, jsem rád v kolektivu. Když se nedařilo, třeba „mi kompletně umřel" tým, tak jsem hodně těžil ze samotné práce s klienty. Velkou podporou pro mě byl také příchod mé přítelkyně, která se brzy stala jednou z nejúspěšnějších v mé struktuře. Když se pak někdy stalo, že mi něco nevyšlo, tak jí se naopak něco povedlo, a naopak. Takže jsme se navzájem v podnikání posilovali.

Jakou pozici přítelkyně nyní zastává?

V roce 2013 dosáhne na oblastní ředitelství.

Nosíte si práci domů? Řešíte pracovní problémy třeba i během večeře?

OVB není na osm hodin denně a neodehrává se jen v kanceláři. Náš dům vlastně z poloviny plní funkci kanceláře. I když jsem už ředitelem, mám doma snad od každé společnosti jednu dvě smlouvy, abych měl neustále přehled. Oba máme už své velké týmy, takže i při večeři probíráme, jak se komu v týmu vede.

Nepřenášíte si pak ale pracovní problémy do rodinného života?

Řekl bych, že my se ani moc nehádáme. Pracovně určitě ne a soukromě jen velmi málo. Naopak mám pocit, že od té doby, co je Kačka v OVB, je naše soužití ještě lepší. Výhodou teď je, že máme společné známé a na akce jezdíme dohromady, což dříve nebylo možné. Když jsem odjížděl třeba na dva dny sám, chápu, že Kačce to nebylo příjemné.

Je už na obzoru svatba?

V říjnu se nám narodila dcera Kačenka. Když jsem se dozvěděl, že ji čekáme, říkal jsem si, že by bylo kontraproduktivní stresovat partnerku i dítě tak velkou akcí. Takže v plánu to je, ale kdy, to zatím nevím. Určitě to někteří moji spolupracovníci stihnou dřív než já.

Jak zvládáte podnikání s tak malým dítětem?

Protože jsem pár uplynulých měsíců byl ve sledovacím období na regionální ředitelství, tak jsem musel pracovat naplno. Naštěstí mám v ředitelství úžasné vedoucí, kteří mají vlastní motor a také jeli na plný plyn. Jinak bych ale řekl, že oproti běžným zaměstnancům se mohu dceři věnovat i při svém vytížení daleko víc než oni. Kačce samozřejmě příchod miminka kariéru trochu zbrzdil a pozdržel jí o pár měsíců postup na oblastní ředitelku. V současné době už se ale i ona zase víc zapojuje, vede opět své kurzy a semináře, zatímco děda v okolí vozí kočárek.

Jaké máte plány dál? Zvolníte a budete si užívat rodiny, nebo tvrdě půjdete po zemském ředitelství, které už je na dosah?

Myslím si, že v určitých fázích kariéry už jsem zaspal dost. Právě kvůli rodině by nebylo fér, abych si to nechal utéct. V současné době nám už stačí jen velice málo k tomu, abychom splnili požadované výkony. Pokud teď neusneme na vavřínech, nevidím žádný zásadní důvod, abychom to nedotáhli. Máme zkušenosti, dobře postavenou strukturu i kvalitní vedoucí. Já pro to udělám maximum. I s malým dítětem se dá jít za svým cílem. Ztráty už mám vybrané, takže zemským ředitelem se chci stát v nejkratším možném termínu a pak chci hned směřovat k senior zemskému ředitelství.

S jakou strategií do toho jdete?

Věřím, že mám postavenou přímou linii tak, že jsme schopni si pro zemské ředitelství dojít. Každý podnikatel by ale měl mít rezervu a plánovat i vedle. Proto chci rozjet i další linie, abychom ještě před tím, než dojdeme na pozici zemského ředitelství, měli oporu hned v několika silných liniích. Takže strategií je zaměřit se na rekruting a budování dalších přímých skupin. Na svůj současný tým jsem ale velmi hrdý, mám v něm úžasné lidi! Obrovsky si vážím všech spolupracovníků v našem ředitelství - od špičkových BL až po každého jednotlivého reprezentanta. Navíc je můj tým hodně pestrý jak věkově, tak vzděláním. Moji strukturu reprezentantů i vedoucích tvoří cca napůl muži a ženy, což myslím zase není tak obvyklé. V týmu funguje i hodně rodinných svazků, například děti pozvaly k podnikání své rodiče. Zároveň vím, že všichni ctí zásady etiky v podnikání a poctivosti a nejdou do toho hlava nehlava. Za zmínku také stojí, že v prosinci jsme byli vyhlášeni třetím nejlepším oblastním ředitelstvím v Evropě, což je super.

Zbývá vám čas na nějaké koníčky?

Největším koníčkem je v tuto chvíli moje dcera. Už se těším na to, jak spolu budeme poznávat různé věci, jak ji budu učit na lyžích a dopřávat jí věci, které jsem já neměl. Obrovskou zálibou je pro mě i moje práce, protože pracuji se skvělými lidmi, mám kam směřovat a stále je o co hrát. To člověk v zaměstnání nikdy nepozná! Protože jsme s partnerkou oba z vesnice, máme rádi posezení s přáteli třeba při grilování. Tomu jsme přizpůsobili i bydlení - z domu můžeme přes zimní zahradu dojít do druhé budovy, která je určená pro různé párty, setkání týmu apod. Mezi další cíle, které bych chtěl zrealizovat ještě letos, je pořídit si vlastní loď, kde budeme moci relaxovat i pořádat firemní párty. Vždyť Orlickou přehradu máme tři kilometry od domu!