Marek Ogrodník: Podnikání je o vizi a vytrvalosti

Byl jste povýšen na pozici RD. Co pro vás tento úspěch znamená?

Povýšení do další pozice v kariérním plánu je vždycky dosažením určitého cíle a oceněním dosavadní práce. Na začátku jsem vůbec na tak vysoký post nemířil. Povýšení pro mě vždycky bylo hlavně motivací a impulsem do další činnosti.

Když jste poprvé uviděl kariérní plán, myslel jste hned na takto vysoké pozice?

Vůbec ne. Kariérní plán mě vůbec nezajímal. Hlavním cílem byla pozice R2 a tajným snem GST. Slovo „kariéra“ mi znělo pejorativně, protože bylo spojeno se slovem „kariérista“, což jsem já určitě nebyl a nechtěl být. Během prvního půl roku jsem byl ze svého pomýleného pohledu vyveden. GST Hanka Slezáková mi neustále dávala Martina Gajdu, tehdy na pozici R2, jako vzor a tím mě motivovala.

Co vás podle vašeho názoru až na pozici RD dovedlo?

Podnikání je o vizi a vytrvalosti. Mně to trvalo celkem dlouho, ale jiní mí kolegové to dávno vzdali. Někteří to ani pořádně nezkusili a hodili flintu do žita. Samozřejmě prioritní je podpora doma, hlavně na začátku a při změně ze zaměstnance na podnikatele. Nešlo by to ani bez pomoci shora, bez spolupráce s kolegy vedle nás a pochopitelně bez skvělého vlastního týmu. Respektuji názor, že nové pozice člověk dosáhne, až ji pochopí.

Jak dlouhá je cesta od vstupu do OVB na pozici RD?

Moje byla poměrně dlouhá a musel jsem si projít kompletní proměnou ze zaměstnance na podnikatele. V celé naší široké rodině nepodnikal nikdo, takže to pro mě bylo naprosto cizí prostředí, spoustu věcí jsem neznal a musel se je za pochodu učit.

Kdy jste nastoupil do OVB?

Bylo to v listopadu 1996 a moje první klientka byla matka mé ženy. V prosinci jsem poslal první 2,7 EH. V tu dobu jsem učil a kabinet jsem měl na stejné chodbě jako Hanka Slezáková. Když mně řekla, co dělá, nebylo co řešit.

Jaké jste si z počátku kladl cíle?

Pravidelný přivýdělek 3000 K č měsíčně – čili 50 EH. Plat jsem měl kolem 7000, manželku na první mateřské a koupený starší domek, který čekal na rekonstrukci. Počínaje lednem 1997 jsem svůj plán začal plnit, i když první provize byla 180 Kč…

Byl někdo, kdo vás od této práce zrazoval nebo kdo nevěřil, že se tím dá uživit?

Jednodušší by bylo zeptat se, jestli někdo takový nebyl. Kromě získatelky mi nevěřil asi nikdo. Prorokovali mi rychlý konec, protože pan profesor přece nemůže chodit po lidech a vnucovat jim pojistky. Když jsem pak opouštěl „jistotu zaměstnání“, viděl jsem kolem sebe pouze údiv, žádné pochopení. Řada mých blízkých ještě po několika letech nechápala, co dělám, a odmítala se mnou spolupracovat. Až moje vytrvalost je přesvědčila, že na tom asi „něco“ bude.

Bylo něco, z čeho jste měl vy sám na začátku kariéry v OVB strach nebo obavy?

Z kontaktování. Tak těžký telefon, jaký jsme doma měli my, měl asi málokdo. Přinutit se zvednout ho, to byl oříšek! Ale jak jsem zvládl první telefonát, vydržel jsem klidně i 30 dalších. Před sebou tahák, zrcátko (kvůli úsměvu) a seznam doporučení.

Vaše práce se nyní skládá hlavně z manažerských činností. Která vás baví nejvíce, a která naopak nejméně?

Nebaví mě hlavně administrativa. Té je stále víc a je čím dál otravnější. Mezi mé oblíbené činnosti naopak patří tvorba novinek pro spolupracovníky. Nové přístupy, postupy, metody. Nutno dodat, že jsem si prošel spoustu slepých uliček, abych pak zjišťoval, že i tady platí ono cimrmanovské „Tudy cesta nevede.“

Když jste se dostal do pozice, kdy jste začal řídit lidi, měl jste svoje know-how nebo jste se nechal někým inspirovat?

Proč vymýšlet vymyšlené? Základem pro mě byl (a je doposud) vzdělávací systém, který jsem převzal od Hanky a Pavla. Na něj si pak, jako na kmen, štěpuju vlastní zkušenosti a poznatky.

Kolik máte nyní v týmu lidí a podle čeho si vybíráte spolupracovníky do svého týmu?

Od začátku jsem slýchával, že nemáme nikoho kádrovat, že si tato práce své lidi vybere sama. Mnohokrát jsem měl možnost přesvědčit se, jak pravdivé toto tvrzení je. A jakou brzdou je přehnaně složitý výběr! V současné době máme v ředitelství necelých 350 spolupracovníků – samozřejmě – s různým stupněm aktivity.

Co pro vás nyní znamená OVB?

OVB je pro mě celou dobu vlajkovou lodí finančního poradenství a velice mě rozčiluje malý respekt některých kolegů, kteří této značce dělají špatné jméno. Důsledkem pak je, že jiní kolegové schovávají naše logo za různé vlastní brandy. Já jsem byl po celou dobu na naše tři písmena hrdý.

Jaké máte ambice a cíle do další práce?

Věřím, že pro každého RD je cílem dosažení LD. Posílit tým skvělých spolupracovníků, zabrat kvantitativně i kvalitativně, postavit další úspěšné manažery, makat na sobě.

Čím jste původním povoláním neboli co jste dělal, než jste přišel do OVB?

Vystudoval jsem přírodovědeckou fakultu a osm let jsem učil na uherskobrodském gymnáziu dva nejoblíbenější předměty – matematiku a fyziku. Jak už jsem uvedl, mojí kolegyní byla Hanka Slezáková a v jejím kabinetě jsem se taky každý čtvrtek školil. Měli jsme společně volnou druhou vyučovací hodinu, ideální čas na získávání znalostí o finančním trhu...

Co děláte, když nepracujete, jak relaxujete?

Když to jde, snažím se být s rodinou. Protože v podnikání je často obtížné oddělit volný čas od času pracovního, volím rád spojení příjemného s užitečným… Navíc se rád hýbu. Mým celoživotním koněm je volejbal. Stále se snažím být platným sparingpartnerem pro aktivní hráče v našem oddíle a chodím jim z(ne)příjemňovat tréninky. K tomu jsem ještě před pěti lety začal koučovat družstvo juniorů, se kterým jsme se loni probojovali do první juniorské ligy. Zkrátka – pořád mezi mladými... :-D

MAREK OGRODNÍK

Pochází z Bojkovic, malého města na moravsko-slovenském pomezí, z ryze učitelské rodiny. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, poté učil matematiku a fyziku na Gymnáziu J. Á . Komenského v Uherském Brodě.

Je ženatý, má tři děti. Jeho hlavním koníčkem je volejbal, který aktivně hrál již od páté třídyzákladní školy. V současné době působí také jako trenér juniorů.