Když člověk opravdu chce, dokáže všechno, co si přeje

Miroslav Šafr

Vystudovaný inženýr, který se věnoval počítačům a programování, brzy zjistil, že chce podnikat. V podnikání totiž viděl svobodu a možnost seberealizace. To správné know-how pak získal od svého tatínka. Naučil se, že není velký rozdíl mezi koučováním špičkového sportovního týmu a špičkového týmu OVB. Na vlastním příkladu ukazuje, že když má člověk chuť něco dokázat a věří si, dotáhne to vysoko - v jeho případě na zemského ředitele. Zatím.

Když člověk opravdu chce, dokáže všechno, co si přeje

Co jste studoval a jaká byla vaše pracovní kariéra, než jste v roce 1993 přišel do OVB Allfinanz?

V roce 1989 jsem dokončil studium na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni. Studoval jsem obor, který nemá s financemi nic společného, ale přesto mi později poskytl určité výhody v mém podnikání. Studoval jsem automatizované systémy řízení, takže jsem se zabýval hlavně počítači a programováním. Hlavní výhoda, kterou jsem při studiu získal, bylo pochopení algoritmu řízení. Tedy nutnosti dlouhodobého plánování a zpětné kontroly své práce a svých výsledků. To je něco, s čím mívá většina začátečníků v podnikání potíže. Na druhé straně jsem neměl při příchodu do OVB žádné vzdělání v ekonomice ani ve financích. Nebyl ovšem tak velký problém se to naučit, bavilo mě to. Na začátku jsem bojoval nejvíc s obchodními dovednostmi, respektive v mém případě zpočátku spíše nedovednostmi.

A to už jsme u začátků vašeho podnikání s OVB. Kam se vaše kariéra ubírala ještě před OVB, po vysoké škole?

Po vysoké škole jsem si užil rok vojny v Chebu u házenkářského týmu Dukla Cheb a po návratu jsem v roce 1990 nastoupil do Škodovky v Plzni na místo asistenta vedoucího provozu. Byla to velmi silná, rok a půl trvající zkušenost. Do práce jsem jezdil ráno v 5.30 městskou hromadnou dopravou společně s dělníky a můj nástupní plat inženýra byl 1950 korun hrubého měsíčně. Skoro celý rok a půl mi trvalo, než jsem přišel na to, že nejsem zaměstnanecký typ, že jako zaměstnanec bych byl odsouzený k velmi malé míře svobody, k nižším příjmům a k velmi omezeným možnostem seberealizace. Proto jsem začal ještě při zaměstnání podnikat. Půl roku jsem vedl diskotéku v Plzni a hlavně jsem vozil do Plzně víno z Moravy a stáčel je do PET lahví zákazníkům ve své sklepní provozovně. Na vrcholu tohoto podnikání jsem dovážel asi 4000 litrů vína měsíčně, což byl moc hezký pocit, a navíc to bylo i finančně zajímavé. Ale nedokázal jsem si představit, že by mě tento byznys uspokojoval dlouhodobě. Podnikat jsem chtěl, v tom jsem měl jasno, protože jsem už poznal podnikatelskou svobodu. Potřeboval jsem jen know-how. A v té době jsem se potkal s OVB. Viděl jsem před sebou skvělou šanci začít svobodně podnikat v oboru, který je užitečný pro lidi. Navíc má prověřené know-how, nevyžaduje počáteční investice, přesto nabízí neomezenou perspektivu. Při tom všem jsem mohl být svobodný, poznávat stále nové lidi, cestovat a plnit si své sny.

Kdo vás s možností podnikání s OVB seznámil?

Do OVB mě přivedl můj otec. Tatínek je házenkářský trenér, který trénoval dlouhých jedenáct let prvoligovou Škodu Plzeň a nějakou dobu také reprezentaci. Po roce 1989 odešel trénovat do Německa tým, který byl v té době sponzorován jedním z ředitelů OVB. Když ho tento ředitel požádal, aby dal dohromady skupinu dvaceti německy mluvících lidí v Plzni, dal šanci i mně. Moje počáteční výsledky byly dost tristní. Ztrácel jsem místy i naději, že jednou budu úspěšný, ale tehdy mě podržel a motivoval právě můj táta. Později to byl také on, kdo mě inspiroval v otázkách vedení týmu lidí. Po konzultacích s ním si myslím, že není až tak velký rozdíl mezi koučováním špičkového sportovního týmu a špičkového týmu OVB. To platí od okamžiku a způsobu získání hráče či spolupracovníka do týmu přes udržení týmového ducha až po motivaci jednotlivce i skupiny.

Jak se pak vyvíjela vaše kariéra u OVB až po úspěšné povýšení na zemského ředitele a jak probíhalo vaše podnikání?

Na to, jak vést své spolupracovníky, jsem přicházel metodou pokusu a omylu dlouhou dobu. U OVB jsem začal pracovat na vedlejší činnost někdy v říjnu roku 1993. Za rok jsem se stal obchodním vedoucím. Potom nastalo dlouhé, více než dva roky trvající sisyfovské období. Spolupracovníky jsem pravidelně měsíčně získával, školil, zapracovával, oni udělali pár jednotek a odešli. Tehdy se moje celková produkce pohybovala kolem 200 jednotek měsíčně, z toho jsem měl asi 150 jednotek vlastních (to v letech 1994 a 1995 nebylo tak málo jako dnes) a celý můj tehdy aktuální tým čítající asi deset osob dělal zpravidla 50 jednotek měsíčně (to bylo málo i tehdy). Tato situace se změnila v srpnu 1996, kdy jsem byl pozván do Německa na FKT, a tato akce ve mně něco změnila. Tehdy jsem se rozhodl a začal jsem pracovat bez kompromisu a s „forsáží". První schůzky jsem míval někdy už i od sedmi hodin ráno a potom bez plánované přestávky do jedenácti do večera s výjimkou neděle. V neděli jsem pouze dopoledne školil. Počet spolupracovníků v mé kanceláři a jejich produkce začaly exponenciálně stoupat ze srpnových 300 jednotek celkové produkce do prosince na 1600 jednotek a na jaře 1997 jsem byl povýšen na BL. V tomto období jsem položil základ své současné firmy. Mnoho z mých nejlepších lidí přišlo poprvé do mé kanceláře právě tehdy. Ihned za další rok jsem se stal oblastním ředitelem a za další dva roky, na začátku roku 2000, po šesti letech u OVB, jsem byl povýšen na RD. Potom se moje kariéra zpomalila, protože nikdy nejde všechno úplně hladce. Ale od 1. 1. 2007 jsem zemským ředitelem. Velký podíl na mém úspěchu má také moje manželka Pavla, se kterou jsem se seznámil v roce 1996 a která, ačkoli nepracuje u OVB, je pro mě obrovskou oporou.

Jakou máte po vašem povýšení vizi do budoucna?

Zemský ředitel není vrchol - předpokládám, že od příštího roku povýším prvního svého spolupracovníka pana Pavla Horáka do pozice LD a stanu se SLD. A že nezůstane pouze u tohoto jediného LD v mém týmu, další jsou na řadě. Do budoucna plánuji expanzi mimo Českou republiku. Mým cílem je mnohonásobný Senior LD.

Jak si vlastně vybíráte spolupracovníky do svého týmu, čím je motivujete?

Když si vybírám nové spolupracovníky, vždy jim na začátku říkám, že si přeji, aby šli v kariéře rychleji než já. To, co na lidech, které si vybírám, hledám, nejsou jejich zkušenosti s financemi nebo s obchodem. To všechno je v OVB naučíme. Kritérii výběru jsou jejich motivace, sebedůvěra a pozitivní myšlení. Pokud má člověk silnou chuť něco dokázat a věří, že je to možné, pak má také velkou šanci, že u nás dosáhne vysokých úspěchů. Samozřejmě, že se dále snažím zvyšovat motivaci našich spolupracovníků a vedoucích. Motivace ale je individuální. Někoho motivují peníze, což není špatná motivace do začátku, někdo chce cestovat, někdo je motivován, tak jako já, svobodou a nezávislostí. Každopádně je dobré, když je spolupracovník OVB ambiciózní a soutěživý typ.

Co vás nejvíce zajímá na současné práci? Řídíte se při ní nějakým mottem?

To, co mě nejvíce uspokojuje, je skutečnost, že hlavní náplní mé práce je dělat ostatní lidi - své spolupracovníky - úspěšnými. To je přece krásná práce, když pomáháte lidem k tomu, aby si plnili své sny, aby se stali úspěšnými a šťastnějšími. Kréd či filozofií, které se hodí k naší práci a kterými se řídím, je více. Možná to základní je: „Svoboda a odpovědnost jsou neoddělitelné," jak řekl Friedrich von Hayek, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1974. A že úspěch je dobrovolný, k úspěchu nelze člověka nutit, musí chtít sám. Ale když člověk opravdu chce, tak dokáže všechno, co si přeje.

U tak náročné práce může být problém najít volný čas. Jak relaxujete, čemu se věnujete ve volném čase?

Když jsem pracoval na pozici GST a BL, tak jsem byl tolik vytížený schůzkami se spolupracovníky, klienty a školením, že mi na moje koníčky už nezbýval žádný čas. Naštěstí dnes už mám volného času víc a mohu se věnovat také rodině a svým koníčkům. Mám sedmiletého syna, který teď končí první třídu, hraje házenou a plave. Takže se už těšíme, až bude mít prázdniny, já si na něj udělám víc času, abychom mohli spolu jezdit na kole a chodit na ryby. A hlavně jsem mu slíbil, že spolu půjdeme na výlet a budeme spát několik nocí pod širákem. Hodně se na to „dobrodružství" těší. Jinak je mým koníčkem sport, hlavně kolo a lyže, cestování a literatura.

Co byste z vlastní zkušenosti poradil nováčkovi, který přichází k OVB a sní o úspěšné kariéře?

Každému, kdo začíná u OVB, mohu říct, že když jsem to dokázal já, může to on nebo ona dokázat také. Pokud bude mít motivaci (pilně pracovat), nechá si poradit od svých úspěšných vedoucích (zlepšovat se), a hlavně si bude stále věřit (vydržet). Úspěch nepřijde jako první ani jako druhý v pořadí, nejdříve se mnohokrát nebude dařit. Pouze ti, kdo vydrží dost dlouho, to dokážou.

ING. MIROSLAV ŠAFR

Pochází z Plzně, kde maturoval na SPŠ strojnické a vystudoval Vysokou školu strojní a elektrotechnickou (VŠSE Plzeň), obor automatizované systémy řízení. Po vojně u házenkářského týmu Dukla Cheb pracoval v plzeňské Škodě. Při zaměstnání ale také vedl diskotéku nebo dovážel do Plzně moravské víno. V roce 1993 ho otec přivedl do OVB Allfinanz. Za rok se stal obchodním vedoucím. V roce 1997 byl povýšen na BL, za rok na oblastního ředitele a v roce 2000 na RD. Od 1. ledna 2007 je zemským ředitelem. S manželkou Pavlou má sedmiletého syna. Ve volném čase se věnuje rodině, sportuje, cestuje a čte.

Zpět   Sdílet na Facebooku 

Tento web používá cookies

Tento web používá cookies ke zlepšení uživatelského komfortu. Některé cookies soubory na tomto webu jsou nezbytné a bez nich nebude web fungovat podle očekávání. Tyto cookie soubory se nastavují při odesílání formuláře, přihlašování nebo při interakci s webem tím, že uděláte něco, co je víc než jen kliknutí na jednoduché odkazy. Používáním naší webové stránky souhlasíte se všemi cookies v souladu s našimi zásadami cookies. číst více

Cookies byly zakázány a všechny doposud vytvořené cookies soubory byly smazány.