Jan Hamr: Pokud chci někam nasměrovat svůj tým, neexistuje lepší možnost než začít sám u sebe

|

Kdy jste se seznámil s OVB Allfinanz?

Na vysoké škole jsem se setkal s Ditou Slezákovou, která mě seznámila s OVB. Bylo to asi měsíc poté, co jsem se rozhodl ukončit hokejovou kariéru a naplno se věnovat studiu. Sám na sobě jsem si tak ověřil, že je vždycky nutné oslovit potenciálního spolupracovníka v pravý čas. Kdyby mě totiž někdo oslovil půl roku před Ditou, o spolupráci bych neměl zájem, protože jsem intenzivně hrál hokej. A půl roku potom už bych pravděpodobně také do OVB nešel, protože bych mezitím určitě získal jinou práci. Proto dnes radím svým nováčkům, že když někoho osloví a on je z nějakého důvodu odmítne, nemusí to být definitivní. Možná jen nebyl ten pravý čas. Pravý čas může nastat za pár týdnů, měsíců, let, až se změní okolnosti. Teprve potom třeba naši nabídku ocení a bude mít možnost se přidat.

Na začátku jste tedy vedle spolupráce s OVB ještě studoval?

Nejen na začátku. Do OVB jsem přišel v době studia 2. ročníku vysoké školy pár dní před důležitou zkouškou, a když jsem školu o pár let později úspěšně dokončil, byl jsem již na pozici oblastního vedoucího a vedl tým téměř padesáti spolupracovníků. Nikdy mě nenapadlo, že bych kvůli škole nepokračoval ve spolupráci s OVB, ale ani že bych zanechal školy kvůli OVB. Většinou to není buď, anebo! Škola s prací se dá úspěšně skloubit, když se pro to člověk rozhodne a dá si práci s time-managementem.

Bral jste jako většina nováčků OVB pouze jako brigádu při studiu? Na základě čeho jste změnil svůj pohled a začal v OVB vidět svou skutečnou budoucí kariéru?

Když jsem ve druhém ročníku na vysoké škole v OVB začínal, hledal jsem opravdu jen brigádu, nic víc. Moje úplné začátky se nijak nelišily od toho, co zažívají dnešní reprezentanti. Naopak, mám dnes v týmu lidi, kteří jsou na začátku mnohem úspěšnější v osobním výkonu i v postupu v kariéře, než jsem byl já. První rok jsem se s prací trochu pral. Nic mě netlačilo do toho, abych se vypracoval rychleji, což mě dnes mrzí. Od začátku se mi sice líbil systém kariéry v OVB, nicméně nevěděl jsem, zda to bude činnost, u které zůstanu i po škole. Zlom nastal, když jsem pomohl třetímu přímému spolupracovníkovi na R2, kdy jsem definitivně uvěřil, že mohu být obchodní vedoucí, a začal jsem na tom pracovat o dvě stě procent aktivněji. Půl roku nato jsem se skutečně obchodním vedoucím stal. S oblibou říkám, že do té doby jsem studoval vysokou školu a při ní si přivydělával v OVB. Od tohoto okamžiku jsem spolupracoval s OVB a přitom dodělával vysokou školu. Změnily se mi priority.

Mnoho let jste hrál hokej, pomohly vám v OVB sportovní návyky?

Sportovní návyky se v naší práci rozhodně hodí. Hokejová sezona má klidně i padesát zápasů. Na ty se musíte připravovat, absolvovat mnoho tréninků. A i když na konci sezony slavíte titul, tak během roku jste kromě výher museli skousnout i nemálo proher. Hodnotí se totiž celá sezona, ne to, zda tým jeden konkrétní zápas prohrál. Doporučuji lidem, aby takto přistupovali i k naší práci. Aby tvrdě makali v rámci tréninku a věřili, že i když se jim někdy nebude dařit, stále je velká šance, že sezona nakonec bude úspěšná.

OVB byla zároveň vaše první seriózní pracovní zkušenost. Byla to výhoda, nebo nevýhoda?

Vnímám to jako výhodu, protože spolupráce s OVB je obrovská podnikatelská příležitost, a jsem rád, že jsem ji potkal hned na začátku své profesní kariéry. Nicméně zároveň je pravda, a uvědomuji si to nyní i u svých spolupracovníků, že když někdo nemá delší předchozí pracovní zkušenost, trvá mu déle, než docení některé výhody spolupráce s OVB. Osobně jsem systém OVB bral až příliš jako samozřejmost a teprve postupně, když jsem měl více srovnání se svým okolím, jsem některé věci docenil a začal jsem si jich více vážit.

Máte stále v OVB své vzory?

Určitě. Nemůžu říci, že bych měl jeden velký vzor. Naopak, OVB ČR se v současné době daří a je tu celá řada velmi úspěšných lidí. Mnozí z nich mě motivují, inspirují nebo třeba i provokují, a to je důležitý zdroj energie pro další práci. Vytváření vzorů a schopnost být vzory je velmi důležitá část naší práce.

Co vás v práci motivuje a jak motivujete své spolupracovníky?

Všechno začíná u člověka samotného, o tom jsem se i v poslední době několikrát přesvědčil. Pokud chci někam nasměrovat svůj tým, a hlavně nejbližší spolupracovníky, neexistuje lepší možnost než začít sám u sebe. Musím změnit sám sebe, svůj přístup, své myšlení a promítnout to do každodenní práce. Pak se může změnit i celý tým. Moje výhoda je, že jsem od přírody konstruktivní optimista. Z problémů se nehroutím, jsou pro mě výzvou, aktivně hledám cestu k řešení. Od toho se odvíjí všechno ostatní. Mnozí nováčci, když narazí na první problém, se v něm pitvají, trápí se jím, místo aby hledali způsob, jak ho vyřešit. To je základní chyba a také základní rozdíl mezi úspěšnými a neúspěšnými lidmi. Podpořit vlastní motivaci můžete nejrůznějšími způsoby, třeba tím, že si přečtete nějakou zajímavou knížku, životopis úspěšného člověka, podíváte se na motivační film apod. Každý si musí sám najít něco, co ho motivuje. Je třeba nebát se motivovat sám sebe a pak je možné strhnout své okolí. Nicméně ne­existuje jednoduchá rada, jak na to. Pro to, aby někdo dosáhl úspěchu v OVB a došel na vrchol, je třeba být komplexní osobností a stále na sobě pracovat. Zároveň ale musíte umět dát prostor svým lidem, aby také rostli a stávali se komplexními osobnostmi. V OVB je geniálně nastavený kariérní plán, který člověku neustále dává konkrétní úkoly, a není nic jednoduššího než se nechat vést mnoha lety prověřeným modelem.

Jak velký je v současné době váš tým?

Po dosažení pozice oblastního ředitele jsem musel svůj tým stavět částečně znovu. Nyní bych ho tedy rozdělil na starší, zkušenější management, což jsou lidé a týmy, které jsou se mnou již delší dobu a z hlediska výkonu představují asi osmdesát procent ředitelství. Tito manažeři jsou dnes na pozici oblastního vedoucího a směřují na pozici oblastního ředitele a dál. Druhá půlka, „nový management", jsou spolupracovníci, kteří přišli zhruba v posledních dvou a půl letech. Ti jsou dnes na pozici obchodních vedoucích a všichni míří na oblastní vedoucí. Celkově je to dnes sedm přímých manažerů. Jinak dnes můj tým čítá téměř tři sta padesát aktivních spolupracovníků. V ředitelství je významné procento mladých lidí, až devadesát procent týmu je ve věku do třiceti let. Zároveň jsem rád, že jsme jako mladí manažeři často ve věku kolem pětadvaceti let schopni zaujmout o pár let, někdy i o generaci starší kolegy.

Podle čeho vybíráte nové spolupracovníky a co oni nejčastěji hledají?

Při výběru spolupracovníka není třeba přehnaně řešit, jestli pro konkrétního člověka tato práce je vhodná, nebo ne. Lepší je ho pozvat do vzdělávacího kurzu a nováčka to buď zaujme, prosadí se a udělá v OVB kariéru, nebo odejde, ale se zajímavými zkušenostmi z oboru. Nemůže na tom prodělat. Nehrajme si při výběru nováčků na personalisty s dvacetiletou zkušeností, šanci může dostat každý, kdo splňuje základní zákonné požadavky. Základní kurz a první měsíce spolupráce pak rozhodnou o tom, zda nováček bude, nebo nebude šikovný. Dejme lidem šanci, aby u nás vyrostli. Lidé na začátku totiž hledají, jako kdysi já, zajímavý přivýdělek při škole nebo při práci. A my se dnes snažíme, aby nový člověk bral práci pro OVB na sto procent co nejdříve, aby na OVB opravdu vsadil.

Jaké máte v souvislosti s rozvojem týmu vize do budoucna?

Člověk by měl přemýšlet o pozici, v mém případě tedy tak, abych dovedl své klíčové spolupracovníky na pozici zemského ředitele. Jsem přesvědčený, že je to reálné. I kdybych se jednou rád stal například investorem, v nejbližších letech chci určitě věnovat svou energii práci pro OVB a rozvoji týmů. Přivedl jsem spolupracovníky a přesvědčil je o tom, že pracovat pro OVB je dobré, proto s nimi musím dotáhnout jejich cestu do pomyslného konce. Teprve pak budu sám úspěšný a budu to považovat ve své kariéře za vítězství. Po tátovi mám přímočaré, logické uvažování a mám rád relativně jednoduché projekty, o kterých si dokážu udržet přehled a dotáhnu je do konce. A OVB je pro mě takový relativně jednoduchý projekt, který má svůj byznys plán napsaný na jedné A4. Dobrý pocit budu mít, teprve až projekt dotáhnu do konce se vším všudy.

Má váš tým nějakou specifickou společnou vizi?

Dalo by se říci, že ano. Před mnoha lety jsme s několika prvními spolupracovníky formulovali na naše vlastní internetové stránky následující výzvu: „Pojďme přinést maximálnímu počtu klientů kvalitu, na kterou mají právo." Nejenže ta výzva platí dodnes, ale je možná čím dál aktuálnější, a tak ji stále rádi používáme.

Jak vypadá váš běžný pracovní týden?

Na začátku spolupráce s OVB je vždy potřeba podřídit svou práci možnostem klientů a částečně i možnostem prvních spolupracovníků. Podobně jako herci v divadle nebo profesionální sportovci se prostě nemůžete pozastavit nad tím, že máte práci večer nebo o víkendu. Čím je ale člověk na vyšší pozici, tím méně se musí časově podřizovat ostatním. Moje práce už je nyní strategičtější. Čas si mohu sám lépe organizovat. Většinou pracuji jen od pondělí do pátku, některé soboty sice máme semináře, ale pouze velmi výjimečně pracuji v neděli. Myslím, že je to motivace i pro budoucí spolupracovníky - i když práci musí v počáteční fázi hodně obětovat, nebude to tak navždycky. Později budou sklízet ovoce.

Splnil jste si už s OVB nějaké sny?

Rodiči jsem byl vychovaný tak, že je dobré investovat do věcí, které si zachovávají svou hodnotu. Nejprve jsem si tedy koupil v Praze velký byt za téměř pět milionů korun. Ještě před promocí a dřív než nějaké zajímavější auto - to přišlo až potom. Vlastní byt byl tedy jeden z mých prvních velkých splněných snů. A to v době, kdy jsem byl na pozici oblastního vedoucího. Nicméně hlavním snem je pro mě finanční nezávislost. Pocit svobody při rozhodování o každodenních věcech. Možnost jít do obchodu, listovat katalogem, prohlížet internetové stránky a rozhodovat se pouze podle toho, co se člověku líbí, a ne podle toho, na co má peníze. Ten pocit je pro mě důležitější než to, jestli si danou věc nakonec pořídím, nebo ne. A i tento sen už si do určité míry plním.

Čemu se věnujete ve volném čase, jak odpočíváte?

Stále se velice rád věnuji sportu, i když dnes už to není hokej, ale spíš různé individuální sporty. Pravidelně chodím hrát squash a také jsem se svěřil do rukou profesionálního fitness trenéra, díky němuž se v poslední době opět cítím ve výborné fyzické kondici. Musím říct, že cvičení s dobrým osobním trenérem je opravdu mnohem efektivnější, než když chodí člověk cvičit sám, a jsem rád, že si ho díky OVB můžu dovolit. Abych si psychicky odpočinul, tak mám striktně stanoveno, že minimálně jeden den v týdnu nesmím myslet na práci a řešit pracovní záležitosti. Nejčastěji je to neděle, kdy trávím čas s partnerkou, někdy navštívíme rodiče a podobně. Samozřejmě si také rád dopřeju dovolenou buď u moře, nebo v zimě na lyžích.

Máte v práci a v životě nějaké oblíbené motto, ke kterému se vracíte?

Vyzdvihl bych jedno, které je velmi motivační, ale varující zároveň. „Bez ohledu na vaši inteligenci a vaše schopnosti o vašem osudu rozhodují jedině činy." Je varující pro ty, kteří věří, že mají potřebnou inteligenci a schopnosti. Říká jim totiž, že to samo o sobě nestačí, že musí tvrdě pracovat a každý den bojovat s dalšími překážkami. A je povzbuzující pro ty, kdo pochybují, zda mají potřebnou inteligenci nebo schopnosti, protože říká, že pokud budou dostatečně zarputilí a budou bojovat, tak skutečně mohou dojít k velkému úspěchu. Také rád používám: „Úspěch je směsicí tvrdé práce a velkých snů."

JAN HAMR

Pochází z malé vesnice u Tábora. Až do jedenadvaceti let se aktivně věnoval hokeji. Po absolvování gymnázia šel studovat do Prahy Vysokou školu ekonomickou. V lednu 2003 začal spolupracovat s OVB. Po pozvolných začátcích pak v roce 2005 přehodnotil své priority a v srpnu 2005 se stal obchodním vedoucím. V květnu 2007 dosáhl pozice oblastního vedoucího a následně úspěšně dokončil VŠ a získal titul Ing. V listopadu 2008 byl povýšen na oblastního ředitele, v květnu letošního roku byl povýšen na regionálního ředitele a věří, že je na dobré cestě k dosažení pozice zemského ředitele v květnu roku 2013. Jan Hamr je svobodný, se svou přítelkyní Kateřinou žije v Praze.