Jan Gajda: Nejdůležitější je vnitřní motivace
|
Kdy jste vstoupil do OVB?
Téměř před 18 lety v listopadu 1998. Přivedla mě sem částečně zvědavost, ale v té době jsem rozmýšlel, co budu dělat dál. Jsem vystudovaný nábytkář, poté jsem dělal osm let profesionálně hudbu. Bylo přede mnou, dá se říci, životní rozhodnutí. A dnes musím říct, že bylo správné.
Váš bratr v té době už byl v OVB…
Bratr byl ve firmě dva roky přede mnou. Když jsem pak dostal tuto nabídku, bral jsem to tak, že něco dělat musím. A kdybych byl někde zaměstnaný, stejně bych se chtěl realizovat ještě jinde.
Kdy jste se rozhodl, že tato činnost je pro vás ta pravá?
Jsem ten typ, že když se mi něco líbí a vyhodnotím, že je to správné, jdu do toho. Věděl jsem tedy hned, že do toho jdu, ale popravdě jsem nevěděl, do čeho. Věděl jsem, že chci vydělávat peníze a budovat kariéru, ale nic víc jsem netušil.
Kdy jste se rozhodl, že se budete podnikání věnovat na sto procent?
Na začátku jsem nechtěl jít do byznysu na sto procent. V té době jsem hodně investoval do nemovitosti, proto jsem chtěl mít krytá záda. Kromě OVB jsem ještě hrál v kapele, ale v tomto oboru jsou kšefty nárazové a příjem je nejistý. A proto jsem ještě začal učit ve škole. Bral jsem to ale jako přechodnou stanici. Měl jsem tedy muziku, která byla už jen koníčkem, školu, která mě živila, a podnikání, které jsem rozvíjel. Tady musím připomenout, že od počátku podnikám spolu se svojí manželkou Lenkou, která je nyní na pozici oblastní vedoucí. Všechny peníze, které jsme tehdy vydělali, šly z 90 procent zpátky do firmy. Bylo to náročné období, jak se říká, na krev.
Jaký byl definitivní přechod od hudby k OVB? Jak těžké pro vás toto rozhodnutí bylo?
Přelom byl těžký. Folklor je sice maložánrový, ale mám v něm nějaké jméno a nechci si ho zkazit. Dosud jsem toho úplně nenechal, hudbu dělám pro radost, ale pořád se udržuji na úrovni. Kdybych věděl, že už na to nemám, nechal bych toho. Pro OVB jsem se rozhodl kvůli tomu, že mě něco musí živit. Což hudba nebyla a nemohla být. Postupně jsem pak tedy hudbu omezoval a omezoval. Dnes musím pravidelně cvičit doma a každých 14 dní máme zkoušky s kapelou, někdy míváme koncerty. Jsem rád, že tento koníček máme spolu s manželkou a dětmi, takže naše pracovní zájmy se prolínají s koníčkem.
Poznávají vás někdy klienti?
Občas mě někdo pozná, ale výhoda to rozhodně není. Většinou když k někomu jdu – a on mě pozná, chce se bavit o něčem jiném, ne o byznysu, což já pochopitelně nepotřebuji. Ale pro mě je téma hudba, popř. jiná témata např. ve vinařské oblasti, odrazovým můstkem k osobnějšímu rozhovoru s klientem. A navíc se dozvím spoustu zajímavých věcí.
Co má společného hudba a finanční poradenství?
Mají společné těžkou dřinu a disciplínu, bez toho to nejde. Musí tam být nějaký řád a pořádek. Důležité jsou také vize a pak také to, aby člověk za tím cílem šel a snažil se ho splnit. Jenom vize nestačí.
Většinou se první klienti hledají mezi rodinou. Váš bratr už ale v OVB působil. Zbyli nějací klienti z rodiny i na vás?
To bylo samozřejmě přebrané. S manželkou jsme tehdy v počátku podnikání bydleli v Brně a klienty jsem získával z okruhu svých známých. Rodina a nejbližší známí z okolí bydliště nejsou mými klienty dodnes.
Co pro vás bylo v začátcích nejtěžší?
Musím říct, že úplně všechno. Své rétorické schopnosti jsem například cvičil doma před zrcadlem. Nejnáročnější byla ale asi nesmírná časová investice. Tento druh podnikání je zvláštní v tom, že začínáte podnikat a máte blok, tužku, dnes už telefon, ale kdysi jsme volali z budky na mince, mobilní telefony nebyly. Není zapotřebí kapitál, nepotřebujete žádné velké investice. Ty přijdou až později – a tou největší investicí je čas. A ne každý je ochoten do toho tolik času investovat.
Dnes jste RD. Co pro vás tato pozice znamená?
Především to představuje kus práce, která za tím je a která ještě bude následovat. Ale také je to zodpovědnost za spoustu lidí, které jsme do podnikání přivedli. Hodně to beru v osobní rovině, ne v číslech a počtech. Za každým člověkem vidím jeho osud.
Pomohlo vám, že v OVB působil již váš bratr?
Trošku ano, ale spíše v tom smyslu, že jsem viděl, že to může fungovat. Rozhodně jsem se ho ale nesnažil kopírovat. Svým způsobem byl pro mě bratr vzorem – stejně jako naši SSLD Hana a Pavel Slezákovi či další kolegové ředitelé a firemní spolupracovníci, kterým bych rád poděkoval za skvělou soudržnost. Jmenoval bych tady alespoň některé z mých přímých vedoucích našeho ředitelství, se kterými podnikám téměř od počátku: BD Pavla Kremra, BL Michala Gaňu, GST Jana Černeka a GST Daniela Krejčíře. Ale nikoho nelze kopírovat, protože to nemůže nikdy fungovat. Protože v tom okamžiku se už stáváte pouhou kopií. Musíte jít svou vlastní cestou.
S vyššími pozicemi přichází i jiná pracovní náplň. Jak se vám daří v manažerské činnosti?
Musím přiznat, že čistě manažerskou činnost dělím ještě hodně mezi klienty a řízení firmy. Dělám to ale proto, že chci jít kolegům příkladem, za což jsem rád. Každopádně vím, že bych se měl více věnovat rozvoji firmy a manažerským činnostem, ale zatím jsem se ještě nedostal k tomu, abych této práci věnoval většinu času. Moc mě baví práce s novými lidmi. Jejich nadšení mě nabíjí energií. Baví mě také porady a jednání s kolegy. Jsem rád, že jim mohu něco předat či jim poradit.
Dokážete například odjet na dovolenou a vůbec neřešit práci?
Nedokážu. Podnikání je postavené na tom, že lidé ode mě očekávají nasazenost 24 hodin denně. Je to kvůli tomu, že nikdy nevím, kdy někdo bude ode mě potřebovat pomoc. Chci, aby lidé věděli, že se na mě mohou obrátit kdykoliv.
Jak se změnil trh finančního poradenství za 18 let, co v něm působíte?
V principu je to stále stejné. Obchod se dělá pořád stejně tváří v tvář klientovi. A nepomůžou tady ani pozice. Klient s vámi tzv. vymete, i když jste RD. Klienta žádné pozice nezajímají. Přibyly samozřejmě finanční produkty, ale také větší informovanost klientů. Z tohoto důvodu je nutné se neustále vzdělávat, sledovat finanční produkty, novinky, změny. Lidé jsou dnes informovanější. Dokážou si najít téměř vše. A proto je nutné být na každou schůzku dobře připraven.
Kde hledáte motivaci nebo inspiraci?
Vstřebávat se dá samozřejmě vnější motivace, což je ta, kdy vás někdo motivuje a žene dopředu. Ale podle mě je důležitá především vnitřní motivace. Člověk musí chtít hlavně sám. Musíte mít něco, co vás žene dopředu. Většinou to nejsou ani peníze, ani pozice. Spíše splnění cílů, touha něco dokázat a podobně.
Měl jste nějaké sny, které jste si mohl splnit díky OVB?
Většinou je motivací pěkné auto, ale musím říct, že pro mě to nebyla ta hlavní motivace. Ano, sice mám pěkné auto, ale nepovažuji ho za splnění snu, spíše za nutnost. Mám rád obrazy, umělecké předměty a hudební nástroje. To jsou sny, které si můžu splnit a občas něco koupit. Největší motivací ale bylo opravit dům, kvůli kterému jsem začal podnikat, a vybudovat v něm zázemí pro firmu.
Co třeba cestování? Mohl jste se díky OVB podívat na zajímavá místa?
To mohl, ale není to pro mě nic nového. Když jsem jezdil s kapelou, také jsme se podívali na zajímavá místa. Díky podnikání jsem se dvakrát dostal na velkou cestu OVB což je skvělý zážitek a s našimi SSLD Slezákovými jezdíme každý rok na malou „ochutnávku“ tzv. poznávací cesty po hlavních městech Evropy.
Co děláte, když nepracujete, jak relaxujete?
Kromě hudby žádného koníčka vyloženě nemám, že bych třeba sportoval a podobně. Máme dvě děti, je jim 8 a 13 let, tak se snažím volný čas strávit s nimi. Obě jsou nadané na muziku, tak se jim věnuji, i když ne tolik, kolik bych chtěl. Koníčkem a relaxem je pro mě manuální práce všeho druhu včetně práce na zahradě.
JAN GAJDA
Pochází ze Strážnice, nyní žije v Kyjově. Původním povoláním je nábytkář, živil se ale také jako muzikant a učitel. Je ženatý, má dvě děti. Mezi jeho zájmy patří hudba, práce na zahradě a degustace vín.
