Hedvika Gabrielová: Má touha po svobodě mě vede k úspěchu

Kdy jste se s OVB seznámila a jaké byly vaše začátky?

V roce 1997 jsem se seznámila s paní, která byla samý úsměv a nic pro ni nebyl problém. To se mi líbilo. Byla to paní Dana Benáčková. Mé začátky v OVB byly dlouhé a nejisté. Myšlenka objektivního, bezplatného poradenství v oblasti financí se mi moc líbila. Peníze mě zajímaly, od malička jsem je ráda střádala a zhodnocovala. Málo jsem ale věřila jak sobě, tak systému. Nedůvěřovala jsem, že systém OVB může v Česku fungovat, připadalo mi, že je to sci-fi. O to příjemnější je zjištění, že funguje. S lidmi kolem OVB jsem se ráda scházela a zpočátku mi o nic nešlo - byla jsem na mateřské dovolené. Na začátku jsem tedy měla výhodu, že jsem necítila tlak vydělat velké peníze, měla jsem čas systém OVB pořádně poznat.

Práci v OVB jste tedy nejdřív brala jako přivýdělek?

Ano, nutný přivýdělek. Měla jsem mateřskou 2300 korun a manžel výplatu 10 tisíc. Chyběly nám tedy peníze i na základní potřeby pro tehdy ročního syna. Přivydělávala jsem si a u toho začala cítit, že tady by mohla přijít svoboda - celková.

S jakými pracovními zkušenostmi jste do OVB přišla?

Jelikož jsem studia ukončila v roce 1990, byla moje předchozí pracovní kariéra proměnlivá. Podnikatelé (a podnikavci), u kterých jsem pracovala, své podnikatelské aktivity často a rychle ukončovali. Někdy to ani svým zaměstnancům nestihli říct. A státní podniky se v té době reorganizovaly a delimitovaly. Nedobrovolně jsem proto vystřídala mnoho zaměstnavatelů a profesí. Možná proto jsem teď tak věrná OVB! Mám ráda změny, ale dnes si sama vybírám, jakou změnu chci. Nejlepší škola, jakou jsem zatím absolvovala, je škola života.

Nyní jste na pozici regionální ředitelky. Můžete svůj dosavadní kariérní postup zrekapitulovat?

K minulosti se nevracím. Moje dosavadní kariéra je pro mne cestou učení. Naučila jsem se určovat vlastní hodnoty, naslouchat lidem, respektovat je, i když ne vždy je chápu. Naučila jsem se vnímat změny a uvědomit si, jak důležitou roli hraje lidské slovo a také jak s ním hazardujeme. Pro kariéru máme v OVB jasně daný kariérní plán. Stal se pro mne jen vodítkem. Pracuji tak, aby byla má struktura dostatečně široká, čímž si udržuji nezávislost a svobodu, které k životu potřebuji - což učím i své spolupracovníky. Důležité pro mne je poskytovat kvalitní finanční poradenství. To vyžaduje individuální přístup a dost práce. S odstupem času všechno vnímám jako dar nebo školu. Takže pokud bylo něco těžké, dávno se to pro mne obrátilo v zužitkovatelnou hodnotu - příkladem je konfrontace já a já. Potřebuji mít jistotu, že vše dělám nejlépe, jak umím. Snažím se myslet, cítit a dělat vše tak, aby mi to přinášelo dobrý pocit. Znáte ale někoho, kdo by po tom netoužil?

Jak nyní vnímáte finanční poradenství?

První fáze byla odmítání všemi, nyní v tom jede skoro každý a já se těším na třetí fázi, kdy finanční poradenství bude mít opravdovou prestiž. Také máte rádi pohádky? Pro doložení toho, že to myslím s finančním poradenstvím vážně, se věnuji charitativním aktivitám. Například jsem členkou správní rady o. p. s. Mikuláš, pro kterou také přednáším o penězích teenagerům z dětských domovů a v pěstounské péči. Dne 22. května pořádám v Karlových Varech charitativní golfový turnaj a tímto na něj zvu i své kolegy z OVB. V listopadu 2011 jsme otevřeli Centrum vzdělávání Dvorana (CVD). Od MŠMT jsem získala akreditaci na vzdělávání finančních poradců. Šířím osvětu, jak poznat rozdíl mezi kvalitním finančním poradcem a tryskovou krysou na výdělek rychlých peněz.

Máte nějaký recept na to, jak si uspořádat čas, když zvládáte tolik aktivit najednou?

Tvořím na cestě. Vždycky se do něčeho zblázním a pak teprve přemýšlím, jak to udělám. Kromě své struktury mám šest zaměstnanců - a hlavně velké štěstí na lidi, kteří se mnou pracují.

Co plánujete dál po pozici RD?

Když nastoupím nějakou cestu, chci ji dojít až do konce. V OVB sice přesně časově nekopíruji kariérní plán, nicméně do dvou let chci zvládnout zemskou ředitelku.

V čem spočívá váš manažerský styl?

Pan Žemlička, který je mým velkým vzorem, mi kdysi řekl, že jsem příliš liberální. Obecně je můj styl asi nejblíže demokratickému. Hodně pracuji s přímostí, jsem ale lidská, spolupracovníkům se postupně otevírám. Při naší velmi květnaté činnosti jsme nejen manažery, ale také techniky a podnikateli. Sama se nejvíc cítím být podnikatelkou, vizionářkou, takže se snažím manažerskou a technickou činnost delegovat.

Jak velký je váš tým?

Napřímo mám nyní 23 spolupracovníků, z toho 9 vedoucích a 14 na pozicích reprezentantů. Poslední propočet celé struktury je kolem 150 spolupracovníků. Nezávislost je jedna z mých zásadních životních hodnot, kterou si mohu zabezpečit jen velkou šíří týmu. Velmi rozvíjíme aktivity na Karlovarsku i v Praze a moji spolupracovníci též v severních Čechách, na Ostravsku a Plzeňsku. Stále si myslím, že je zpočátku nejlepší chodit za klientem domů. Cítí se tam dobře a doma poznáme, s kým se setkáváme, což zase nám finančním poradcům ušetří čas. Víme, zda budeme řešit investice nebo osobní bankrot, kterého se lidé tolik bojí.

Podle čeho si vybíráte nové lidi do týmu?

Již nedávám na první dojem. Základem jsou pravidla, která stanovuje zákon, nový spolupracovník například musí mít střední vzdělání. Poté se se zájemci dvakrát sejdu, vyložím jim své požadavky, to je dlouhý seznam, a pak přichází tříměsíční doba hájení. Novým lidem nastavuji tvrdá pravidla, abych zjistila, co vydrží. Musí mít velkou disciplínu, chuť se vzdělávat, být samostatní, toužit po kariéře a penězích. Důležité je, aby nováček chtěl pracovat se mnou a já s ním. S novými lidmi, které zvu do našeho oboru a životního stylu, mluvím o tom, co je na cestě s OVB může potkat. Nejtěžší asi i pro mne bylo, že naše práce není klasické zaměstnání. Každý si tu vydělá jen tolik, kolik si svou prací zaslouží. Nejtěžší je přesvědčit sám sebe, že všechny překážky zvládnu, a také přesvědčit o své práci své okolí, které často na člověka tlačí, ať si najde tzv. „normální" práci.

Co vás dovedlo k úspěchu?

Byla to veliká touha po svobodě. Touha řídit svůj život. Touha vydělat si tolik peněz, kolik chci. Člověk totiž může poznat funkci peněz, až když jich má dostatek. Do té doby jsme penězi stále manipulováni. Dalšími faktory jsou vášeň a pracovitost, disciplína, chuť vzdělávat se a láska k penězům. Dobré je umět se vcítit do jiných lidí, dívat se na svět jejich očima. Je třeba ale také umět říkat „ne". Dojít na pozici RD není zadarmo. Je třeba něco umět, něco obětovat, být pracovitý a mít ve své blízkosti někoho, kdo vás podpoří. Nesmíme zapomínat, že úspěch v OVB nikdy není úspěchem jednotlivce, ale celého týmu a také rodiny.

Co vás v práci motivuje?

Potřebuji vnitřní motivy, které u mě vyvolávají dobrý pocit. Potřebuji najít soulad hmotného života a duše, kterou bych v sobě chtěla více probudit. Poslední léta jsem se hodně věnovala jen výkonu a kariéře. Myslím, že každý člověk by měl dostat šanci na lepší život. Lidé jsou často přesvědčení, že z mnoha důvodů nemůžou v životě dosáhnout toho, co chtějí. A mě také motivuje, že jim mohu ukazovat, že to jde.

A jak motivujete své spolupracovníky?

Pomáhám jim najít jejich skutečné touhy, které nastartují jejich vnitřní motivaci. Nemůžu nikomu radit, ale můžu jim pomoci odhalit jejich cíle. S OVB je všechno možné. Jen je třeba naplánovat jakou formou a kdy.

Máte v OVB své vzory?

Určitě. Hledám pokoru a pokud bych neměla vzory, nejsem tam, kde jsem. Ráda se učím od druhých. Vážím si své získatelky Dany Benáčkové, především pro její pracovitost. Vzorem je mi také Miroslav Žemlička - pro mne nejúspěšnější budovatel strukturálních firem v Evropě. V OVB mi poskytuje zázemí, jistotu a podporu i Centrála OVB, která prošla velkým a pozitivním vývojem. Děkuji kolegyním a kolegům v Centrále za to, že mohu dělat, co mne baví, a oni za mne udělají, co mne nebaví. Ale i žák může být velkým učitelem, takže zároveň bych chtěla poděkovat svým spolupracovníkům za jejich trpělivost se mnou a za vzájemnou podporu. Naše činnost totiž je učením se na cestě a já se snažím být vždycky o krok vepředu.

Máte nějaké oblíbené motto nebo filozofii?

Cítím-li se dobře, mohu být přínosem i pro ostatní. I peníze lépe pracují, když má člověk z práce dobrý pocit. V době poklesu i růstu je třeba si udržovat dobrou náladu a zachovat si zdravý selský rozum. Je to stejné jako obchod s akciemi. Řídím se heslem „chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě". Čím úspěšnější a bohatší budou mí spolupracovníci a klienti, tím bohatší budu já. Myslím, že život je dar a je třeba s ním tak zacházet. Milovat ho, i když není dokonalý. Jsem vděčná za všechno, co mě potkalo, i když to někdy bolelo. Hodně se také ztotožňuji s filozofií OVB „Pomáhej druhým a pomůžeš sám sobě".

Čemu se věnujete ve svém volném čase?

Na prvním místě je rodina, syn Radek, kterému děkuji za to, jak s pokorou zvládal to, že je máma často v práci. Teď už bývá často pryč on, v srpnu mu bude 17 let. Rodina za mne mnohdy musela plnit povinnosti, na které mi nezbýval čas, a stále mne podporuje. Mám ráda vodu a teplo. Cvičím, mám ráda chůzi v přírodě, přihlásila jsem se do tanečních a plavu. Ráda zpívám, čtu a věnuji se vnitřnímu rozvoji, rozvoji duše a sebepoznání. Udělala jsem si také zelenou kartu. Domnívala jsem se, že se díky tomu budu chodit procházet na golfová hřiště, ale zatím běhám.