Hana Ridzoň Horká: V práci nehledám spokojené lidi

Přestože ona měla o svém profesním životě původně zcela odlišné představy, nakonec rozšířila klan Horkých v OVB. A rozhodně toho nelituje.

Kdy jste poprvé slyšela o společnosti OVB?

Myslím si, že vzhledem k mému příjmení je odpověď na otázku předem jasná. První zmínka o OVB přišla ze strany mých rodičů. V té době mi bylo čerstvých 15. Bylo léto a rodiče, v té době učitelé, měli letní prázdniny. Pamatuji si, že je celé strávili na různých seminářích a rozhodli se, že udělají maximum, aby se do roka mohli práci v OVB věnovat na plno. Od té doby se OVB stalo součástí naší rodiny. Já jsem si však na své začátky ještě pár let počkala.

Co vás přesvědčilo, abyste začala v OVB pracovat?

Jednoznačně úspěch a spokojenost mých rodičů. Viděla jsem to na nich. Byli nadšeni pro to, co dělali a přenášeli to na mě s bratrem. Samozřejmě jsem se nejdříve jako každý bránila, i já jsem odmítala OVB s klasickou výmluvou, já bych na to nebyla nebo přece nebudu chodit po lidech. Ale byla jen otázka času, než jsem prozřela. Vyrůstala jsem v Karlových Varech, kde moc pracovních příležitostí nečeká, obzvlášť pokud neumíte ani slovo rusky. Tedy po ročním pobytu v USA jako aupair, jsem místo naivní představy dobře placeného místa někde v hotelu, skončila za kasou v Kauflandu. To byla velká škola. Došlo mi, že tudy cesta nevede a sama jsem přišla za rodiči, že bych ráda nahlédla více do světa financí.

S jakými ambicemi jste do OVB vstoupila?

To je na tom to krásné. Myslím, že mé počáteční ambice byly nanejvýš dostat se na R2 a mít z čeho zaplatit složenky. OVB je ale právě jedinečné v tom, že ve Vás Vaše vlastní ambice postupně vytváří. Podpoří vaše silné stránky, uchopí Vaše schopnosti a umožní vám nahlédnout do sebe sama. Je tu vždy někdo, kdo vám věří, možná více, než vy sama sobě, kdo vás podporuje a ukazuje cestu. Pak prostě přijde okamžik, kdy i vy začnete věřit. A v té chvíli vše začíná fungovat. Vnímáte své postupné úspěchy a hlavně, uvědomíte si, že smyslem naší práce je pomoci druhým a tím vlastně pomoci sama sobě. To je funkční rovnice v OVB.

Pomohly vám v práci zkušenosti rodičů? Radila jste se s nimi nebo jste si našla svoji cestu?

Ano, rozhodně pomohly. Myslím si, že rodiče nám všem vyšlapaly cestu, po které je nyní zbytek rodiny následuje. A samozřejmě vyšlapanou cestou se jde snadněji. Rodiče pro mě byly a jsou obrovskou podporou, ale jinak si myslím, že hnací motor mám v sobě sama. Skutečně celé naše podnikání vnímáme jako rozvíjení rodinné firmy a snažíme se tuto filosofii předávat i našim spolupracovníkům. Proto u nás pracuje tolik manželských párů. Prostě se nám osvědčilo, že práce ve dvou funguje lépe. U nás se to promítlo do celého rodinného klanu Horkých  Někdy se mě spolupracovníci ptají, jak u nás vypadá taková rodinná sešlost, třeba o narozeninách či o svátcích. Tak se jen usmívám. Samozřejmě je naše podnikání po chvíli hlavním tématem hovoru. Prostě děláte-li něco rádi, chcete do toho zapojit i Vaše blízké. A my jsme toho vzorovým příkladem.

Jaké je pracovat s rodiči a vlastně i dalšími členy rodiny? Nepoškodilo to vaše rodinné vztahy?

Nepoškodilo a věřím, že ani nepoškodí. Víme, co jeden od druhého můžeme očekávat a hlavně, že se na sebe vzájemně můžeme spolehnout. To je v podnikání velmi cenné. Tuto otázku dostávám často a ani se nedivím okolí, že vnímají jako vcelku nepřirozené, že spolu všichni opravdu trávíme tolik času, jak v osobním, tak pracovním životě a ještě ke všemu rádi. Prostě jsme si to takto nastavili a nám to funguje. Ale přiznávám, jednou dvakrát do roku potřebuji dovolenou, kde není žádné OVB a žádná rodina. Jen já a můj partner.

Pamatujete si prvního klienta?

Ráda bych řekla, že ano, ale bohužel. Pamatuji si však své klienty s analýzou číslo 9. Byli to rodiče mé spolužačky z gymnázia. Pamatuji si na ně proto, že i přesto, jak neprofesionálně a nezkušeně jsem ve svých začátcích působila, byli mými klienty několik let, a dnes jsou to dokonce moji oblastní vedoucí. Navíc jdou v našich šlépějích rodinné firmy, a tak spolupracují oba manželé a nyní i jejich dcera, tedy má spolužačka ze střední školy. To vždy považuji za své velké úspěchy. Když se ze spokojených klientů stávají spokojení spolupracovníci.

Jak si organizujete čas? Řešíte pracovní záležitosti i během víkendu nebo o dovolené?

Velmi často ano. Víkendy nevnímám jako dva dny, kdy chci mít čistou hlavu a nepracuji. Víkendy ráda využívám jako prostor pro jednodenní či dvoudenní semináře, které se během týdne nedají z různých důvodů zrealizovat. Naopak v týdnu, když je potřeba, jsem schopna udělat si čas i sama na sebe. Ti, kdo mě znají blíže, ví, že jsem workoholik a blázen do své ‚práce‘ a že s radostí dám svůj čas těm, kteří mne potřebují. Ale naopak, když nechci být rušena a chci mít svůj prostor, vím, jak na to. Na co si ale vždy potrpím, je mít 8 hodin spánku, jinak vám nepřeji být mi na blízku. :)

Podle čeho si vybíráte lidi do týmu?

Mám v oblibě zvát do firmy své spokojené klienty. Je obrovská výhoda, že znají naši práci a já jim jen pomáhám vyjasnit představu, jak by se v ní mohli realizovat i oni. Zaměřuji se především na schopné lidi, kteří mají omezené možnosti vlastního uplatnění ve stávajícím zaměstnání. Snažím se ukázat, jak by mohli své dosavadní zkušenosti přetavit v úspěch u nás. A co mi hodně funguje – ráda oslovuji podnikatele z jiných oblastí. Jsou to napůl hotoví spolupracovníci. Ví, o čem je podnikání, nebojí se živnostenského listu a po chvilce spolupráce většinou ocení, jak čisté, průhledné a bezrizikové podnikání OVB ve srovnání s jejich stávajícím byznysem je. Pak je vždy jen otázka času, kdy se začnou OVB věnovat naplno.

Co musí zájemce o práci v OVB splňovat?

Musí mít rád lidi, nebát se komunikovat, mít chuť něco nového se dozvědět a nechat se tím pohltit. A teď to možná bude znít zvláštně, ale základním předpokladem také je, že musí být s něčím ve svém dosavadním životě nespokojený. Jedině tak má snahu něco změnit a začít dělat jinak. Nehledám spokojené lidi, těmi se ráda obklopuji v osobním životě, ale v profesním potřebuji takové, kteří vědí, že je něco pálí, a ve spolupráci se mnou vidí příležitost to změnit.

Jaké máte další ambice pro další práci v OVB?

OVB ve vás další ambice probouzí. U mě probudilo nyní jednu velkou, a tou je zahraničí. Ráda si říkám, až nám ta naše republika bude malá, prostě vyrazíme dál. Rodiče velmi aktivně rozvíjí své činnosti i na Ukrajině, mně tam nyní vzniklo první GST, a tak se poctivě dvakrát týdně učím rusky. Je to zvláštní, ale i přesto, že jsem z Varů, jsem do této doby ruštinu více či méně nepotřebovala. Ale nyní, když se otevírá i Rusko, je asi na čase s tím začít něco dělat. Před několika měsíci ke mně nově nastoupila spolupracovnice, která se nyní registruje v Itálii, a tak kdo ví, třeba se v příštím roce ještě přihlásím na kurzy italštiny.

HANA RIDZOŇ HORKÁ

Od deseti let žije v Karlových Varech. Po gymnáziu odjela na roční pobyt do USA, kde pracovala jako aupair ve Washingtonu DC . V roce 2004 vstoupila během studia do OVB. Vystudovala právnickou fakultu VŠKV, obor Právo a podnikání. Magisterské studium absolvovala na UJAK Praha, kde studovala obor Andragogika. První čtyři roky podnikala v OVB s bývalým partnerem, dosáhla pozice BL. Po rozchodu v květnu 2008 začínala téměř od začátku. Nyní je z ní regionální ředitelka. V OVB pracuje téměř celá její rodina, matka je zemská ředitelka, otec je senior zemský ředitel. Téměř 20 let aktivně provozovala skauting. Momentálně sportuje, má ráda cestování. Během týdne studuje angličtinu a ruštinu.