Aleš Pixa: Pochybnosti mě vždycky posunuly dál

Co pro vás znamená povýšení na regionálního ředitele a co mu předcházelo?

Znamená to především další krok k mému cíli, kterým je zemské ředitelství. Přesněji senior zemské ředitelství, protože mám v týmu šikovné lidi, kteří, jak věřím, budou jednou na pozici zemských ředitelů. Celý rok 2011 jsme usilovně pracovali. A to jak v náboru, kde jsme vyrostli skoro o sto procent, tak v oblasti výkonu, kde jsme v jednotkách vyrostli takřka o osmdesát procent. Povýšení souviselo i s mým osobním rozhodnutím. Na pozici oblastního ředitele jsem byl od roku 2003, takže mi další kariérní krok trval dlouho. Roky 2010 a 2011 pro mne byly zlomové, řekl jsem si, že to konečně na pozici regionálního ředitele dotáhnu. Už v roce 2009 jsem svým spolupracovníkům prezentoval "Vizi 2013". Znamená to, že v roce 2013 se staneme zemským ředitelstvím. Bylo tedy jasné, že pokud se má tento cíl splnit, musím být v roce 2011 regionálním ředitelem.

Jaký byl důvod delší časové prodlevy mezi oblastním a regionálním ředitelem?

Důvodem jsem já sám. Byl jsem se svou pozicí spokojený. Nacházel jsem se v situaci, v níž se mi dobře žilo. Měl jsem pocit, že jsem dosáhl nějaké mety a dál není potřeba jít. Také jsem ale dvakrát zažil odchod skoro poloviny produkce ke konkurenci. Když už práce někam směřovala, musel jsem obměňovat tým, což mě samozřejmě brzdilo. Důležité bylo složení týmu. Teď v něm mám spolupracovníky, se kterými bylo reálné cestu k povýšení naplánovat a úspěšně absolvovat. Mezi mé klíčové spolupracovníky patří třeba oblastní ředitelé Jirka Kovář a Lukáš Kačmařík, se kterými pracuji už hezkou řadu let. Před třemi, čtyřmi lety přišli noví lidé, s nimiž jsem se mohl pustit do práce, spolehnout se na ně. Jsou to lidé, kteří také chtějí růst, chtějí něčeho dosáhnout. Bez správného týmu se totiž náš byznys dělat nedá.

Měl jste tedy i období pochybností, zda jdete správnou cestou?

Určitě. V začátcích, když se mi nevydařily obchody s klienty. Měl jsem i manažerské neúspěchy, kdy jsem udělal chybná rozhodnutí. Když tým nefungoval, když jeho část odešla ke konkurenci, to byly okamžiky, kdy jsem přemýšlel, jestli mi to stojí za to. Nejsem ale člověk, který se v takových situacích pitvá, spíš mě rychle nakopnou dopředu. Pochybnosti mě vždycky posunuly dál, vzal jsem si z nich ponaučení a díky za ně.

Kdy jste v OVB začínal a jak jste se o firmě dozvěděl?

V OVB jsem od roku 1996, loni na podzim jsem tu oslavil patnáct let. Studoval jsem Vysokou školu ekonomickou v Plzni a spolužák mi ukázal inzerát, v němž OVB nabízela práci. O přestávce tam zatelefonoval a já hned po něm. Nejprve jsem hledal jen přivýdělek. Tak jsem to chápal skoro po celou dobu studia, ale nakonec jsem si školu dokonce prodlužoval, abych se mohl víc věnovat byznysu, protože už jsem věděl, že chci tuhle práci dlouhodobě dělat. Naučil jsem se, jak budovat firmu, jak si vytvořit vlastní systém práce a být svým vlastním pánem, což pro mne bylo rozhodující. Kariérně jsem rostl docela rychle, v roce 1999 bylo GST, 2000 BL a 2003 BD.

Je výhoda přijít do OVB nezatížený jinou pracovní zkušeností?

Tehdy jsem to neřešil a teď si myslím, že je jedno, jestli je člověk nepopsaný list, nebo už má zkušenosti odjinud. Je zdravé namixovat tým tak, aby se v něm snoubila dravost nezkušených a nadhled zkušených. Můj tým mi to potvrzuje. Žádná doba není pro začátek lepší než jiná, vždycky se začíná teď a tady. Správná doba byla před patnácti lety, kdy jsem začínal já, je i teď a bude za dalších patnáct let.

Opustil jste ve prospěch OVB nějaké své dřívější profesní sny?

Mým snem vždy bylo mít vlastní firmu a vždy jsem se díval po manažerských pozicích. Neměl jsem ale žádný konkrétní sen. Svou budoucnost jsem viděl v podnikání, i moji rodiče podnikali. Rozhodně jsem věděl, že nejsem zaměstnanecký typ, že chci rozhodovat sám, řídit se sám a „být svého štěstí strůjcem".

Kde jste vlastně vyrůstal?

Pocházím z Písku. Teď jsem ale Plzeňák. V Plzni jsem začal studovat vysokou školu a už jsem tu zůstal. Nejen proto, že jsem začal podnikat, ale i proto, že jsem si tu našel manželku.

Našel jste po příchodu do OVB vzory, někoho, kdo vás na začátku kariéry nastartoval?

Důležitou roli pro mne hrál zemský ředitel Miroslav Šafr. Dal mi základy našeho byznysu a jeho etiky. Naučil mě, že finanční poradenství je koncept, dlouhodobá služba pro klienta, ne prodej jednoho produktu a nejen byznys. Z toho těžím dodnes. Pořád mám svoji klientelu, o kterou se starám, historicky mám necelých čtyřicet tisíc jednotek vlastní produkce. Další důležitou osobou pro mne byl dnešní zemský ředitel Pavel Horák, se kterým jsme začínali, společně jsme vymýšleli byznys. Třetím klíčovým člověkem byl Wilfried Kempchen, který mi otevřel evropský pohled a nadhled zkušeného člověka. Ukázal mi, že naše práce není jen otázkou posunu v kariérním žebříčku, ale že v ní záleží na vizích a na nadhledu, který člověk zkušenostmi získá.

Změnila se během těch patnácti let vize vašeho podnikání?

Od začátku bylo mou hlavní vizí poskytovat kvalitní a komplexní službu klientům, toho se stále držím. Vždy se chci o klienta starat dlouhodobě, stát se pro něj jedinou osobou, se kterou řeší své finanční potřeby. Je třeba být s klienty v pravidelném kontaktu, informovat je o tom, co se děje na trhu, doporučovat jim změny v portfoliu. Když klientovi poskytnu dobrou službu, rád se vrátí, čímž i mně přinese peníze. To vštěpuji svému týmu.

Kam se do současnosti vaše podnikání regi­onálně rozrostlo?

Mám čtyři hlavní centra: Plzeň, Praha, České Budějovice a Pardubice. Jsou to kanceláře, v nichž jsou oblastní ředitelé nebo oblastní vedoucí, základní kameny mého týmu. Jinak ale samozřejmě působíme od Moravy po Čechy.

Za svůj cíl jste označil zemské ředitelství, jak budete v té souvislosti firmu rozšiřovat?

Získávám dál nové přímé spolupracovníky. Letos chci například otevřít kancelář v Písku a plánuji tam postavit minimálně oblastní vedení. Vracím se tím ke kořenům. Návrat do rodného města byl můj sen. Výhodou je, že tam mám přátele a známé, kterým mohu nabídnout nejen klientský servis, ale také pracovní uplatnění a kariéru.

A co bude po roce 2013?

Věřím, že v roce 2015 to bude senior zemské ředitelství. Určitě pak nemám v plánu svou hru v OVB dohrát. Jen změním roli na „moudrého mladíka", který bude dál dávat šanci lidem a předávat zkušenosti. Chci dál budovat přímé vedení. Baví mě sledovat, jak se lidé rozvíjejí a jak si plní své sny. Budoucnost finančního poradenství vidím i za dvacet let. Mám také v hlavě pár dalších podnikatelských projektů, kterých bych se mohl účastnit, ale finanční poradenství i do budoucna vnímám jako svůj core byznys - to vyjadřují i moje webové stránky Vasebudoucnost.cz.

Máte dnes svůj fígl na výběr nováčků? Dokážete odhadnout jejich šanci na úspěch?

Nedokážu. V tom se asi shodnu s kolegy. Nemám ani žádný fígl. Záleží na tom, abychom si seděli lidsky. Je také důležité, zda se chce nový člověk rozvíjet, chce na sobě pracovat. Dokážu mu nabídnout své zkušenosti, zavedený fungující systém, který může využít, další je ale na něm. Určitě vím, které lidi v týmu nechci - to jsou lidé, kteří chtějí náš systém zneužít. Vybírám si dnes pečlivěji než dřív, do koho investuji svůj čas a energii.

Jsou nicméně nějaké vlastnosti, které by měl člověk mít, aby v oboru uspěl?

Velmi důležitá je touha uspět a vědět, kam chci jít. Dále schopnost překonat nezdar. Každého totiž nezdary potkají. Do třetice je velmi důležitá komunikativnost a odbornost.

Jaký jste manažer?

Jsem demokrat. Někdy až moc velký. Dám na názor lidí v týmu, rád poslouchám podněty. Svou roli vidím ve stanovení vizí, plánů, ve využití svých zkušeností. Řídím se podle pravidel a dodržování pravidel vyžaduji i od spolupracovníků.

Máte nějaké motto, které vás inspiruje?

Když se chce, všechno jde. To je můj základní postoj a tohle heslo také nejčastěji omílám. Je to i vidět - když jsme chtěli, stali jsme se regionálním ředitelstvím.

Co vás motivuje a čím motivujete své lidi?

Důležitá je vnitřní i vnější motivace. Bez vnitřní motivace nikdy nemůže dlouhodobě fungovat ta vnější. Myslím, že vnější motivace je jen jakýsi motor, berlička k tomu, splnit si své vnitřní sny a cíle. Vnější motivace může být pošťouchnutí dopředu. I mě třeba motivují různé soutěže, sázky, ale vždycky musím v první řadě já sám chtít něčeho dostáhnout.

Vy už jste si nějaké sny splnil?

Mým největším snem je vlastní firma, ten si plním průběžně. Dalším pracovním snem, který se mi také plní, je skvělý tým. Mnoho mých spolupracovníků se stalo mými kamarády a naopak. Díky OVB jsem si splnil i materiální cíle. Koupil jsem si dům, mám hezké auto. Velmi podstatné pro mě je, že mohu poskytovat dobré zázemí své rodině, ženě a dvěma holčičkám. Jsem rád, když prožiju hezkou dovolenou se svou rodinou.

Jak dělíte svůj čas mezi práci a soukromí?

Těžko. Mám úžasnou ženu, která mi doma poskytuje zázemí. Tíha domácnosti je jednoznačně na ní, dočasně se zřekla své kariéry, byť ji měla v jiném byznysu dobře nastartovanou. Mohu se tím pádem soustředit na podnikání a většinu svého času věnuji OVB. Možná víc, než bych chtěl.

Je něco, na co si přece jen volno uděláte? Jestli svému podnikání něco obětuji, je to volný čas na rodinu a koníčky. Rád bych byl víc s rodinou, také bych rád víc hrál golf a tenis. Rád se setkávám s přáteli, často jezdíme ve skupině přátel na dovolenou, abychom se alespoň potkali. S manželkou zase občas vyrážíme na relaxační pobyty.