25 let SSLD3
|
Jméno Slezákovi je spojeno s OVB v České republice už 25 let. Hana a Pavel začali podnikat v roce 1996, jejich dcera se k nim přidala hned, jak oslavila 18. narozeniny. Společně vytvořili úspěšné ředitelství SSLD3. I po 25 letech a všech úspěších, kterých dosáhli, je podnikání s OVB stále baví. Jakých bylo uplynulých 25 let v SSLD3?
Jaký byl váš první kontakt s OVB?
Hana: Jednu únorovou sobotu 1996 u nás bez ohlášení, nečekaně zazvonil bývalý spolužák ze základní školy Radek. Vešel do našeho rozestavěného domu v Uherském Brodě a s obrovským nadšením mluvil o OVB, nic mi to neříkalo, myslela jsem, že je to název banky. Pozval mě na Info 1 a předestřel mi tak skvělou budoucnost, že tomu nešlo odolat.
Pavel: Když jsem se v tentýž únorový den vrátil domů, Hanka mi popsala průběh návštěvy. Pracoval jsem tehdy v Komerční bance a první, co jsem v pondělí udělal, bylo, že jsem sháněl informace o „bance OVB“, samozřejmě, že žádná taková neexistovala, takže jsem si řekl, že jde asi zase o jeden z dalších porevolučních podvodů či dezinformací! Nicméně o týden později přišel spolužák znovu, my jsme zjistili, že jsme to špatně pochopili, o žádnou OVB banku nešlo. Na základě jeho vysvětlení jsme se rozhodli, že to jako přivýdělek, přilepšení k našim platům zkusíme a že tomu dáme rok v plném nasazení, tj. bez výmluv a při zrušení veškerých volnočasových aktivit – jen děti, zaměstnání, dostavba domu a OVB.
Dita: Můj první kontakt s OVB byl ten, že rodiče častěji nebyli doma, měli klienty nebo školili, sem tam u nás doma byly porady. Ale také jsme jako celá rodina poprvé letěli na první krásnou dovolenou do super hotelu do Turecka. Dalším jasným kontaktem byl fakt, že jsem k 18. narozeninám dostala od rodičů Žádost o spolupráci s OVB + smlouvu.
Co bylo zlomovým okamžikem, kdy jste si řekli, že se budete finančnímu poradenství věnovat naplno?
Hana: Relativně dlouho jsem byla v zaměstnání a současně podnikala. Bylo to časově velmi náročné, vyčerpávající, neradostné. Když už mi díky podnikání s OVB přicházel měsíčně takový příjem jako ze školství za celý rok, tak jsem se rozhodla odejít, nicméně ředitel gymnázia, kde jsem jako středoškolská profesorka pracovala, mi dal rok neplaceného volna se slovy: ještě se ráda vrátíš! To byl zlom – nevrátila jsem se.
Pavel: Z tehdejšího hlediska jsem měl jako právník Komerční banky výborné, záviděníhodné pracovní místo. Ovšem ve srovnání se svobodným podnikáním, s neomezeným finančním příjmem a zejména časovou flexibilitou a možnostmi kreativity jsem dospěl v předvánoční době k rozhodnutí, že v bance podám výpověď.
Dita: V průběhu vysoké školy jsem se věnovala zejména budování firmy. Pochopitelně, že základním územím pro rekruting byla vysoká škola, kde jsem studovala. Moje kancelář OVB byla naproti přes cestu, takže na přijímací pohovory chodili moji spolužáci z budovy školy do budovy kanceláře asi 200 metrů. S rozdílem jednoho měsíce jsem se stala inženýrkou a oblastní ředitelkou OVB, takže jsem nezažila zaměstnanecký poměr a ani o něm neuvažovala.
Vzpomenete si, jaké produkty se před 25 let sjednávaly?
Hana: To je krásná otázka! Pro služebně mladší kolegy teď budu mluvit nesrozumitelnou řečí. Spolupracovali jsme nejvíce s těmito finančními partnery: Česko-rakouská pojišťovna, Otevřený vojenský penzijní fond, IPB, První americko – česká pojišťovna, Pioneer, Moravskoslezská Kooperativa, Živnobanka. Uzavírali jsme produkty – kapitálové životní pojištění KZP, úrazové pojištění, SUP, stavební spoření, později investice.
Mysleli jste od začátku na nejvyšší kariérní stupně nebo jste měli menší kariérní cíle?
Hana: Rozhodně jsem nemířila vysoko. S velkou pompou jsme slavili moje povýšení na R2, má kariérní představa končila na BL.
Pavel: Již mnoho let školím, že každý finanční poradce se má dívat minimálně „za dva kopce“. To znamená, že když je např. R2, tak už pomýšlet, plánovat na BL. Nebo když se stal GST, přemýšlet o BD. Já sám jsem to tak zpočátku neměl a na pozici LD jsem si netroufal pomyslet.
Dita: Když jsem v průběhu vysoké školy došla od pozice R1 až po BD, tak jsem se cítila „být v cíli“. Že se někdy stanu LD nebo SLD, či dokonce SSLD jsem si představit neuměla.
V čem vidíte největší osobnostní posun za dobu působení v OVB?
Hana: Do firmy jsem vstoupila jako introvert, kterým jsem zůstala, nicméně v pohodě to maskuji ;) Čtvrtstoletí s OVB mě naučilo jinak myslet, bez obav či trémy mluvit, splnit si přání a sny, které jsem nikdy neměla, neboť tak vysoko moje fantazie nedosahovala. Zahrnula jsem si do vnitřního pocitu zodpovědnost za množství lidí, což mě dříve ani nenapadlo, neposmívám se tomu, co mě přesahuje. Naučila jsem ovládat: co na srdci, to na jazyku, ale na stranu druhou umím jasně rozlišit, co je ještě akceptovatelné a co už nikoliv – ani terč s velkým rozptylem nikdy nezvítězí ;) Postupně jsem pochopila, že luxus znamená mít čas dělat věci, které mě baví, a umět si je náležitě užívat.
V čem je váš koncept unikátní?
Pavel: Za 25 let podnikání jsme se propracovali – cestou pokus omyl – ke stručnosti, srozumitelnosti a hlavně funkčnosti. Založili jsme strukturovaný Vzdělávací systém A-B-C, který obsahuje různě zaměřená setkání pod názvy lyceum, akademie, aplikační výběrový seminář, odborná školení, celofiremní setkání, Visit office, Visit for career, akce pro konkrétní cílové skupiny, relax akce atd., žádná nahodilost, ale pravidelnost. V podstatě jde o propojení praktického finančního poradenství, jak dlouhodobě udržet svoji klientelu na straně jedné, s rekrutingem, tj. budováním vlastní firmy na straně druhé. Takže vlastně nic nového! Jde o to, aby praxe nebyla nízkokalorickou verzí tohoto teoretického know-how. Tomu napomáhá controlling, což je křehká, nelehká, neoblíbená disciplína.
Hana: Unikátnost je i v rozsáhlém rodinném zapojení, nezřídka jedou u nás dvojkariéru oba manželé, máme i celé rodinné „klany“ – Slezákovci, Hanákovci, Gajdovci atd.
Jak hodnotíte své dosavadní působení v OVB a jeho reálný dopad na trh finančního poradenství v České republice?
Pavel: Po vstupu OVB do České republiky docházelo k nasmlouvání jednotlivých partnerů pomalu, postupně, dlouho bylo jenom stavební spoření, nic víc. Pochopitelně, že zpočátku šlo o „prodej produktů“ a teprve později o komplexní „finanční poradenství“ pro jednotlivce či celé rodiny. Chyběla koncepce, strategie, vzdělávání. Ve firmě máme klienty, se kterými spolupracujeme více než 20 let, a stává se často, že již s druhou generací téže rodiny. Už jenom fakt, že finanční produkty mohl prodávat kdokoliv, bez vzdělání, znalostí, bez ohledu, jaké smlouvy už klient platí, je znakem neprofesionality. Dodnes mám vystřižený inzerát z novin: „Prodávám holuby, oplétám demižony, poskytuji životní pojištění, nabízím pokrývačské práce a masáže.“ Jsem přesvědčený, že i díky naší SSLD3 hraje naše společnost OVB
na poli kvalitního finančního poradenství v České republice rozhodující roli. Rozhodně i dnes má „prodejce produktů“ k „finančnímu poradci“ daleko jako tofu k bifteku.
Hana: Čtvrtstoletí s OVB – tak se mimochodem jmenuje kniha, kterou jsme vydali k 25. výročí – je ideální doba pro retrospektivu. Zkušenosti jsme sbírali jak sloky písniček po žítkovských chalupách. Ale dokázali jsme jako tým ujít kvalitativně i kvantitativně dlouhou cestu. Jsem ráda, že mě OVB potkalo, považuji to za šťastnou náhodu nebo šanci, kterou jsem – a dokonce spolu s manželem a dcerou – dokázala využít. Obklopili jsme se lidmi, ze kterých ti nejlepší – ve smyslu ne ti morálně flexibilní – vydrželi dodnes a našli v podnikání nejen zabezpečení, ale smysl a radost. Také mě těší, že se do pozice super senior zemská ředitelka „nejmenuje“, ale že se musí projít trasa od reprezentant 1 po SSLD. Léta dokázala, že podnikání je vysoce nadřazeno podnikavosti.
Jaké máte další pracovní ambice a cíle?
Hana: Po 25. výročí, které připadlo na den 25. 3. 2021, jsem se rozhodla, že od teď už budu dělat jenom věci, které mě baví, těší, dávají mi smysl. A ty ostatní už ne. Ať to jakkoliv zní jako efektní prvek v rétorice populistů, tak jezdím po našich firemních strukturách v rámci celé České republiky, školím, motivuji, vyhledávám „možnosti pobýt spolu“. Udržovat dobrou náladu a pohodu v týmu. Humor je způsob, jak zneškodnit realitu, když se nám v některých životních obdobích chystá skočit po krku. Jsem hrdá na tým našich SSLD3 OVB spolupracovníků, jak se v letošním roce vypořádali s covid situací. Jak dovedli „přerámovat“ – přehodnotit těžkou situaci ve svůj prospěch, aplikovat nové možnosti, jak pracovat s klienty i se svými kolegy.
Pavel: Povýšit co největší počet spolupracovníků do vyšší pozice a v nejbližším období postavit dva LD. Kromě klasických akcí připravujeme inovativní semináře a druhy setkání, realizujeme originální relax akce (např. návštěva EXPO). Jinými slovy v podstatě dělat to, co doposud :-).
Je něco, co byste za uplynulých 25 let udělali jinak?
Hana: Ano, neprošla jsem cestou dokonalosti ani neomylnosti.
Pavel: Spoustu věcí. Ale minulost nejde změnit, naštěstí to mohu aplikovat v současnosti a v budoucnu.
Dita: Pár věcí určitě.
Jaké jsou vaše nejdůležitější tři rady pro úspěch nových
spolupracovníků?
Pavel: Vize + vytrvalost + „to ne kecy, to byznys“.
Hana: 1. Naslouchat = někdy i skvělé know-how stéká jako po voskovaném plátně. 2. Myslet = život spočívá v tom, na co člověk myslí (má-li hlad, myslí na žaludek, chce-li kariéru, myslí na to, jak to udělat). 3. Dívat se = rozeznat v nabídkách jarmark marnosti od hektaru ráje :)
SSLD3 Hana, Pavel a Dita
Dne 25. června 2021 se uskutečnila oslava 25. výročí tří super senior zemských ředitelství v budově Elektra Luhačovice. Celý program proběhl za účasti zástupců centrál ČR a SR, významných představitelů finančních institucí z obou těchto zemí, vč. generálních ředitelů a členů představenstev, důležitých externích hostů, stěžejních spolupracovníků naší SSLD3 firmy, ale také za online účasti celého představenstva holdingu v čele s Mario Freisem!
Dne 23. května 2021 se uskutečnilo překvapení, které pro Hanu, Pavla a Ditu nachystali spolupracovníci. Naložili je do obytného auta s nápisem 25 let SSLD3 a společně se vydali na triumfální jízdu Českou republikou. Během cesty si Slezákovi losovali, jaká akce je bezprostředně čeká. Vše začalo na zámku Světlov v Bojkovicích letem balóny (viz foto), ale to nebylo zdaleka vše. Následoval automotodrom, kulturní program, taneční, návštěva evropské metropole = Olomouce, firewalking, pobyt u moře, rafty na brněnské přehradě, lanové centrum, přelet nad Alpami, lukostřelba a mnoho dalšího, ba dokonce i zátah policie! Závěr dlouhého nezapomenutelného dne, jednoho z nejemotivnějších v životě Slezákových, končil „heuriger“ – posezení ve vinném sklepě s cimbálovou muzikou. Ve všech zmíněných destinacích, respektive relax akcích, čekaly na Hanu, Pavla a Ditu desítky spolupracovníků. „Děkujeme, vážíme si toho, jsou věci, které si člověk nikdy, nikde a za žádné peníze nekoupí,“ vzpomínají Slezákovi.
