Přehled > Články > Aleš Buksa - symbol strukturální firmy

Aleš Buksa - symbol strukturální firmy

Pokud se v České republice vysloví spojení „strukturální firma“, jedním dechem se musí dodat i jméno Aleš Buksa. Člověk, který vybudoval největší síť spolupracovníků v české historii, je sice již zralým sedmdesátníkem, ale energie mu rozhodně nechybí. Za vším hledejte jeho heslo: „Hlavně se neberte vážně.“

Aleš Buksa je bývalý hokejista Vítkovic a profesionální bubeník. Právě jeho hudební angažmá stálo na počátku podnikatelské pohádky o chudém chasníkovi z Podbeskydí, který se stal úspěšným a váženým podnikatelem a filantropem. Buksa hrál od roku 1966 v jazzovém orchestru s dlouhodobým angažmá v tehdejším Západním Německu. Neznalost jazyka ho neodradila od toho, aby se u našich západních sousedů usídlil s manželkou natrvalo. „Začínal jsem opravdu od nuly v utečeneckém lágru,“ říká Buksa, „pak mě přidělili do fabriky v Darmstadtu, ale hned jsem věděl, že tudy cesta nepovede, a tak jsem si sehnal práci jako pojišťovák.“ O nějakou dobu později přesedlal od zeleného stolu na dráhu strukturální firmy. „Bylo to hodně tvrdé, však tehdy se zrodilo i to mé krédo, ale od začátku jsem věděl, že tohle je ta správná cesta.“ V praxi to vypadalo i tak, že Buksu a jeho spolupracovníky naložili do autobusu a vyslali mezi paneláky s tím, že kdo nebude mít na konci pracovního dne alespoň jednu smlouvu, do autobusu nesmí a ať jde pěšky. Jak ale říká sám Buksa: „Pokud člověk opravdu chce a maká, tak mu to tam vždycky padne. Každé další ne vás posouvá k tomu vytouženému ano a nikdy nevíte, co ten člověk právě prožívá.“ Když se k této zkušenosti vrací, tak s nadsázkou dodává, že od neustálého zvonění na zvonky měl vyvrácený palec. Pracoval na sobě a dál pokračoval ve svém růstu a dostal se až na pozici šéfa výuky v americké firmě NSA – a právě schopnost učit prodávat mu otevřela další dveře k úspěchu. „Začátkem devadesátých let jsem se dostal ke společnosti LR, která po pádu komunismu pošilhávala po zatím panensky čistých trzích, a já jsem hned věděl, že musím být u toho.“ A byl. Nejvíce ho lákalo být první v České a Slovenské republice a stavět firmu od začátku. To byl nakonec i důvod, proč vyměnil tehdejší úspěšné podnikání v Německu za nejistý start a odstěhoval se zpět do své vlasti.

Začátky byly ovšem znovu složité – jak taky jinak. Začátek svého podnikání rozjížděl s pěticí spolupracovníků a každému dal za úkol na příští setkání přivést deset spolupracovníků. „Já tam pak přišel, místnost byla plná lidí a já se ptal – kdo je tady od toho a toho, stoupnout. Takhle jeden přivedl 10 lidí, další 12, 11… ale byl tam člověk, který jich přivedl jen osm. Osm. No, a co já jsem udělal, vyrazil jsem ho – i se všema těma lidma – a bylo mi jedno, že přijel až z Ostravy. Všichni tak hned věděli, co Buksa chce, a od té doby se to rozjelo.“ A to opravdu hodně. Svou síť prodejců rozšířil až na neuvěřitelných 230 000 lidí! Pro vaši představu: tolik obyvatel bydlí dohromady v Plzni a Pardubicích. Nepříliš dlouho po rozjezdu a prvních větších úspěších mu byla od německého majitele nabídnuta možnost odkupu tehdy ještě československé struktury. Buksa souhlasil, ale měl tou dobou našetřenou pouze třetinu požadované částky a potřeboval rychle sehnat dalších 50 milionů.

Po neskutečných peripetiích a neustálém odmítání nakonec bankovní půjčku dostal a společnost odkoupil. V dnešní době už majitelem české struktury LR Cosmetics není. Svůj podíl prodal poté, co chtěl nový majitel LR Cosmetics sjednotit všechny národní struktury. To byl pro Buksu ideální impuls pro prodej. Jak sám říká – když chce někdo koupit něco od vás, jste v ideální vyjednávací pozici. V současné době rozjel nové podnikání. Investoval do těžby vody v africké Ghaně.

Mimo to si už jen užívá života. Má vlastní nemovitosti na Floridě či v Dubaji, kam létá s manželkou sdíleným tryskáčem, kterému říká krátce ostravsky „tryska“, věnuje se charitě, rád sportuje. Má rád zejména běh a lyže (dokonce i freestyle!) a nejraději se vrací do své rezidence v Malenovicích, ke které se váže také jeden zajímavý příběh. „Poprvé jsem ten dům zahlédl v jednom německém časopise o bydlení a hned jsem věděl, že to je přesně on. Vylepil jsem si jeho obrázek na záchod, a měl jsem ho tak každý den přímo před sebou a věděl jsem, že tvrdou prací na něj dosáhnu.“

A tím se dostáváme k závěru a k radě, kterou pan Buksa předal i účastníkům konference OVB. Na cestě k úspěchu potřebujete tři základní kroky. Tím prvním je vůle a touha neboli materiální vize. Druhý krok je dostat nebo si najít nějakou příležitost. A ten třetí krok už je jen samotný čin. To je celý návod na cestu k úspěchu. Důležité je vycítit příležitost. Poznat ji a pořádně ji uchopit.

Text: OVB

Štítky:

doporučit známému

Tagcloud

související témata