Regionální ředitelka Anastasia Margaritopulu: Pro úspěch je klíčová vůle

Jaké byly podle vás zásadní milníky ve vašem postupu na pozici regionální ředitelky?
Jedním z nejzásadnějších milníků bylo moje rozhodnutí jít do OVB naplno – na sto procent, bez záložního plánu. Na začátku roku 2017 jsem měla v týmu jediného člověka, dnešního oblastního vedoucího tomáše Warzechu. V ten moment jsem skončila s ma gisterským studiem a vědomě jsem vsadila vše na jednu kartu. V dalších dvou letech do mého týmu přišli klíčoví lidé, kteří dnes tvoří silné jádro našeho ředitelství. Díky nim má to, co dělám, opravdový smysl. Společně jsme vytvořili prorůstové prostředí, které přitahuje osobnosti. Od té doby systematicky pracuji jak na sobě, tak na svých lidech – a prá vě tahle kombinace je pro vývoj našeho týmu zásadní. Rozhodnutí, které mě pak konkrétně dovedlo k regionálnímu ředitelství, padlo v roce 2023: stanovila jsem si jasný termín povýšení – 1. ledna 2025. tenhle deadline ve mně vytvořil silný závazek, tempo i disciplínu. Aby se to mohlo stát, potřebovala jsem, aby tři moji přímí manažeři povýšili k 1. říjnu 2024. A přesně to se podařilo.
 

Kdo nebo co vás na této cestě nejvíce ovlivnilo?
Moji rodiče, Masaryčka gang a parťáci z mého ředitelství. táta mě naučil cílevědomosti a bojovnosti, máma zase vytrvalosti a tomu, abych se tolik nelitovala – zvlášť v situacích, které nedokážu ovlivnit. Jejich negativní postoj vůči mé kariéře v OVB byl pro mě zpočátku silným hnacím motorem. Chtěla jsem obstát, postavit se na vlastní nohy, prosadit si svou cestu a tím se zocelit. Původní partě – dnes už ředitelům – z naší první brněnské kanceláře na Masarykově ulici vděčím za to, že jsem po cestě nezabloudila. Marku, Aleši, Honzo, Eriku – díky. A největší vliv na mě mají lidé z mého týmu. Díky nim jsem si uvědomila, kým můžu – a chci – být. Ukázali mi, že lídr neroste z titulů ani z výsledků, ale z odpovědnosti vůči lidem, kteří mu věří. A že když posouvám je, posouvám tím i sebe.
 

Pracuje regionální ředitelka jinak než ředitelka oblastní?
Na pozici oblastní ředitelky jsem byla hlavně hnacím motorem týmu. Byla jsem u všeho, tlačila tempo a šla příkladem v každodenní práci. Dnes, jako regionální ředitelka, mám mnohem víc prostoru pro nadhled. Funguji spíš jako dirigent – dirigent totiž nedělá práci za ostatní. Jeho síla je v tom, že z každého dokáže vytáhnout to nejlepší.

Když se podíváme zpět na vaše začátky – vzpomínáte si na svůj úplně první den? Co vám tehdy běželo hlavou?
Když se vrátím ke svým začátkům, vybavím si hlavně dvě emoce. Rostoucí nadšení z toho, jak obrovský přesah tahle práce má, když se dělá poctivě a dlouhodobě – když poradce skutečně stojí na straně klienta a reprezentuje jeho zájmy na finančním trhu. A zároveň rostoucí zděšení z toho, v jakém stavu lidé své smlouvy a portfolia mají a jak málo rozumějí produktům, které si často roky platí. tenhle kontrast mě tehdy utvrdil – a neustále utvrzuje – v tom, že má naše práce velký význam.

Jaká vlastnost je podle vás pro úspěch v OVB klíčová?
Klíčová je vůle. Motivace je energie, kterou v sobě dokážeme vyvolat, ale časem vyprchá. Vůle je naopak něco, co se dá budovat a posilovat – a právě ona rozhoduje o tom, jestli člověk dokáže dlouhodobě uspět.

Pokud byste mohla během své cesty udělat něco jinak, co by to bylo? Nebo byste nic neměnila?
V těchto bilancujících úvahách jsem čistokrevný determinista – všechna rozhodnutí, ať už správná nebo chybná, mě dovedla tam, kde jsem dnes. Nic bych neměnila. Zároveň si ale říkám, že by mě zajímalo, jak by moje kariéra vypadala, kdybych se do podnikání opřela od začátku na 100 %. teď zpětně bych si doporučila: „Čím dřív do toho půjdeš opravdu naplno, tím dřív se to celé začne hýbat správným směrem.“

Jaká byla vaše největší profesní výzva a jak jste ji překonala?
Každé období přineslo nějakou výzvu. A i když mě láká představa podnikání bez problémů a bez jediného mráčku, upřímně – asi by to byla nuda, ne? Nejsilnější lekcí pro mě bylo nenechat se ovládat emocemi ve chvílích, kdy se nedařilo nebo když něco nevyšlo podle plánu. Musela jsem se naučit řídit vlastní myšlenky, protože to, jak přemýšlíme, ovlivňuje, jak se cítíme, jak jednáme – a kým se nakonec stáváme.

Jaké hodnoty jsou pro vás ve vedení lidí klíčové?
Ve vedení lidí jsou pro mě klíčové tři věci: odpovědnost, disciplína a férovost. Věřím, že vedeme tím, jak se chováme, ne tím, co říkáme. Snažím se být k lidem upřímná – říct i to nepříjemné, ale způsobem, který je nezlomí, ale posune. Sama na sebe mám vysoké požadavky a totéž nastavuji i týmu. A zároveň se snažím být stabilním bodem – nenechat se ovlivnit emocemi a být oporou ve chvílích, kdy se nedaří.

Co podle vás odlišuje dobrého lídra od výjimečného?
Výjimečného lídra odlišuje schopnost odložit ego. Umět naslouchat, přijmout i nepříjemnou zpětnou vazbu a ukázat sílu tím, že dokáže přiznat chybu.

Co byste poradil lidem, kteří chtějí ve firmě profesně růst?
Cesta k tomu stát se nejlepší verzí sebe sama vede vždy přes nekomfort – a právě do něj je potřeba vstupovat vědomě. Když se nám do něčeho nechce, bývá to často přesně to, co nás nejvíc posune. Moje verze té opravdové „práce na sobě“ v posledních letech vypadá takhle: když si všimnu, že se mi do něčeho nechce – a moje chytrá hlava okamžitě vymyslí tisíc důvodů, proč to neudělat – právě tehdy jdu a udělám to. Protože jen krátkodobá bolest vede k dlouhodobé radosti.

Jakým směrem se chcete rozvíjet dál – osobně i profesně?
Osobně jsem teď v období, kdy bych nejradši obsáhla všechny znalosti světa. Problém je, že na to není moc času – takže vstávám brzy ráno, poslouchám vzdělávací kurzy (momentálně jsem v zápřahu 8hodinového semináře „logika“) nebo čtu. Profesně mířím k tomu, aby v následujících letech povýšilo pět nových ředitelů, směřujeme k zemskému ředitelství a chci tu hru jménem Kariérní plán dohrát do konce.

Čeho si nejvíce ceníte na svém týmu?
Nejvíc si cením toho, že jsou to srdcaři – mají ambice, charakter a jsou to osobnosti. Ne vždycky to s nimi mám lehké a oni se mnou taky ne, ale myslím, že nás to společně baví. Jsou ochotní na sobě makat, růst a překračovat vlastní limity. A za to si jich nesmírně vážím.

Jak si udržujete motivaci a energii?
Motivaci si udržuji hlavně tím, že znám svůj cíl. Mám jasný plán, správně nastavené priority a doručuji výsledky – to samo vytváří stabilní tempo a vnitřní tah. Pomáhá mi i to, že si umím dopřát odměnu. Výlety, dovolená nebo drobná materiální radost mi vždy dolijí krev do žil. Co se energie týče – v posledním roce jsem výrazně omezila sociální sítě. Uvědomila jsem si, že kdyby mě na smrtelné posteli mělo něco mrzet, bude to pravděpodobně čas strávený bezduchým scrollováním. A nebudu lhát – cítím se bez nich mnohem líp. ty nejlepší nápady přicházejí, když mám prázdnou hlavu, ne když ji mám předopaminovanou roztomilými videi štěňat. O prázdnou hlavu se starám vědomě: jdu na rande s manželem, sportuju, chodím venčit psa a můj oblíbený „quick fix“ je naprosto jednoduchý – umýt si hlavu. Člověk se pak cítí lehčí nejen fyzicky, ale i mentálně.

Co nebo kdo vás inspiruje
Inspirují mě lidé, kteří překonávají limity. Ať už je to Colin O’Brady, který sám přešel Antarktidu, Winston Churchill, který dokázal vést národ v nejtemnějších chvílích dějin nebo náš nováček v týmu, který se odhodlal zavolat jeden velmi nepříjemný kontakt. Nejvíc mě inspiruje, když člověk vystoupí z jistoty a jde do neznáma. V tom je vždycky ukrytý kus odvahy a charakteru.

Co vás baví mimo práci?
Mimo práci trávím nejraději čas s manželem, rodinou a přáteli. Ráda se vzdělávám a sportuju – s manželem hrajeme tenis, kde se sice snažím vyhrávat, ale ne vždy to podle toho vypadá. Se psem běhám, i když mám podezření, že máme tu nejlínější border kolii na světě, protože ho každé ráno motivuju, aby trochu přidal do tempa. A hot jóga je láska pro čistou hlavu. taky miluju spánek, dobré jídlo a cestování. A úplně upřímně… mám lehčí problém s nakupováním. Ale pracuju na tom. Občas.