Oblastní ředitelka Lucie Smolová: Jsem hrdá, že jsem překonala překážky

Lucie Smolová začíná svůj den brzy. Vstává v 6:30 a třikrát týdně chodí v sedm cvičit. První schůzky se spolupracovníky začínají od devíti – školí je, provádí pohovory nebo jedná s klienty. Poslední schůzky končí kolem sedmé večer a poté následuje volnočasová část dne. „Jsem hodně akční, takže pokaždé dělám něco jiného – s manželem navštěvujeme společenské akce, chodím na kurzy, naposledy jsem absolvovala kurz zahradní architektury,“ dodává. Povýšení na pozici oblastní ředitelky její rozvrh zatím příliš nezměnilo. „Stále se věnuji z 90 % svým spolupracovníkům, školení a rozvoji týmu, a 10 % času servisu klientů. Mým cílem od začátku spolupráce bylo být ředitelkou před tím, než budeme s manželem mít děti, abych mohla skloubit podnikání a kariéru s rodinným životem co nejsnáze. Jsem velmi ráda, že se mi po dařilo dosáhnout ředitelské pozice včas a teď se mohu věnovat jak práci, tak rodině bez kompromisů,“ vysvětluje. Každý den se těší na práci s lidmi. „Na mé parťáky v týmu, na nové lidi, na nové výzvy. Jsem hodně komunikativní člověk, takže práce s lidmi je pro mě to pravé. těší mě, když vidím pozitivní výsledky své práce, ať už je to šťastný spolupracovník nebo spokojený klient,“ říká.

Lucie Smolová přiznává, že ji působení v OVB kompletně změnilo. „Začínala jsem jako studentka VŠE, neměla jsem sebevědomí, prezentování pro mě byla noční můra, neuměla jsem time management, nevěděla jsem, jak si splnit své cíle. Ale měla jsem chuť dělat něco smysluplného, měla jsem drive a energii, vytrvalost – všechno ostatní jsem se naučila až díky práci tady a propracovanému vzdělávacímu systému své vedoucí,“ vzpomíná. Hlavně time management pro ni nebyl jednoduchý. „Bylo to pro mě velmi náročné, protože vysoká škola mě moc nebavila, a když jsem objevila tuhle smysluplnou práci, bylo těžší se vracet ke škole a biflovat se věci, které asi nikdy v praxi nepoužiji. Vrhla jsem se do práce po hlavě a dávala jsem do toho všechen svůj čas a energii,“ vzpomíná s úsměvem. Postupně se naučila čas organizovat tak, aby zvládala vše a zároveň spala pravidelně osm hodin. Nejvíce je hrdá na své vytrvalé úsilí a na tým. „Jsem hrdá na to, že jsem překonala všechny překážky, že jsem to nikdy nevzdala. Na své spolupracovníky, kteří na sobě pracují. Jsem hrdá na svá evropská i česká ocenění, která jsou takovou třešničkou na dortu,“ vysvětluje. Sebevzdělávání a další rozvoj považuje za klíčové. „Bez osobního rozvoje a sebevzdělávání se nedá nic zlepšovat. Pokud chci lepší život, musím nejdříve zlepšit sama sebe. Za mě je to nutná podmínka úspěchu, která se mi potvrzuje v průběhu celé kariéry,“ dodává.

Největší motivací je pro Lucii Smolovou rodina, možnost postarat se o nejbližší a zároveň zlepšovat svět kolem sebe. „Další motivací je inspirovat lidi k pozitivnějšímu pohledu na život a něco hodnotného za sebou zanechat. Samozřejmě nejsou všechny dny jednoduché, v tu chvíli mi pomáhá sebedisciplína a uvědomění si, proč to dělám,“ vysvětluje. Motivace spolupracovníků spočívá podle ní hlavně v hledání jejich vlastního „proč“. „Co si chceš splnit a proč je to pro tebe důležité? Pokud člověku jeho cíle stojí za to, zvládne všechno. Snažím se, aby si všichni našli tu svou motivaci, ať už je to cokoli. Důležité je, aby fungovala i v těžších chvílích,“ dodává. Podporu poskytuje prostřednictvím týmových výzev a teambuildingů. Její cíle jsou spojeny s týmem i osobními výzvami. „Chci, aby nás práce v týmu bavila a dál jsme rostli – cíl je už 12 let pořád stejný – vybudovat úspěšné zemské ředitelství, které pomůže spoustě lidem žít lepší život. Aktuálně se těším na posun mých spolupracovníků na pozici BL. Další výzva bude skloubení výchovy dětí s řízením týmu a růstem podnikání – to bude nové, ale věřím, že jsem na to dobře připravená,“ vysvětluje. Kromě práce ji baví kreativita a aktivní životní styl. Maluje akrylem, hraje na kytaru, šije, učí se nové věci a věnuje se psychosomatice. S manželem jezdí na rybářské výpravy, kde relaxuje, maluje a čte. Pořídili si také velký pozemek s rybníkem, kde odpočívají, pracují rukama a budují svůj budoucí domov.