Oblastní ředitel Jakub Sika: Nejdůležitější je najít svoje proč

Jakub Sika věděl už od prvního kontaktu s OVB, že je to směr přesně pro něj. Kamarád mu ukázal, jak by mohl jeho život jednou vypadat. „Nebyl to milionář, ale žil úplně jiný život, než na jaký jsem byl zvyklý. Jezdil hezkým autem, chodil do restaurací, měl volnost. Pochopil jsem, že rozdíl mezi životem zaměstnance a podnikatele může být obrovský. A řekl jsem si, že já prostě podnikat chci – za každou cenu,“ vzpomíná. Po pár měsících v oboru získal absolutní jistotu, že jeho cílem je stát se jednou zemským ředitelem. tahle myšlenka ho držela při každém kroku. Ačkoli postupoval rychle, brzdila ho jedna věc – práce s lidmi. „Mám od přírody slabou empatii,“ přiznává. Vždy se soustředil hlavně na logiku, výkon a výsledky, ne na emoce. Postupně ale zjistil, že vedení lidí není o tlaku, ale o pochopení. Dnes už tuhle dovednost vnímá jako jednu ze svých silných stránek, tehdy to však bylo náročné období, které ho naučilo trpělivosti. Za zásadní milník považuje okamžik, kdy si musel srovnat své životní priority. Dělal judo, studoval náročnou vysokou školu a zároveň podnikal. „Najednou zjistíte, že se musíte rozhodnout. Škola mě bavila, ale už jsem byl v OVB na dost vysoké pozici a uvědomil jsem si, že i když dostuduji, stejně chci v OVB zůstat. Otázka tedy byla – pomůže mi titul v mojí kariéře? Když jsem si odpověděl, že ne, bylo rozhodnutí jasné. Časově to jednoduše nešlo skloubit. Ale tak to má v tomhle věku každý, je to součást dospívání,“ říká. 

Jeho běžný pracovní den začíná brzy. Spí málo, okolo šesti hodin, a rána věnuje sportu – nejčastěji judu, kterému se věnuje od 14 let a které ho provází téměř celým životem. Kolem osmé je v kanceláři. Dopoledne patří konzultacím, řízení agendy s asistentkou a administrativě, odpoledne schůzkám s klienty a týmem. Nejvíc ho baví řešení složitějších obchodních případů, práce s lidmi a jejich dlouhodobý rozvoj. Často školí, a to hlavně témata, která vyžadují hlubší pochopení a větší práci s myšlenkami. Motivace je pro něj velké téma – i když sám tvrdí, že ji téměř nepotřebuje. „Baví mě ta práce, dává mi smysl. Není na ní nic, co bych vyloženě nenáviděl,“ říká. Jeho vnitřní „proč“ není jediné velké poslání, ale spíše mozaika drobných věcí: svoboda, zábava, pocit užitečnosti, možnost růstu a vědomí, že pracuje na něčem vlastním. Podobně vnímá i motivaci svých spolupracovníků. Vnější motivace podle něj funguje jen krátkodobě – nejdůležitější je ta vnitřní, osobní. A ta je u každého jiná. Domnívá se, že dnešní mladá generace už tolik netouží po penězích. Spíše hledají svobodu, dobré vztahy v týmu a práci, která má skutečný smysl.

Dnes vede svůj tým z pozice oblastního ředitele, ale jeho pracovní den se zásadně nezměnil. to, co se změnilo, je jeho pohled na vedení. Více pracuje s lidmi v hlubších úrovních struktury, zaměřuje se na vyhledávání talentů a snaží se být lídrem, který své lidi posouvá a podporuje – ne tím, který jen tlačí. Práce je pro něj velkou vášní. Sám přiznává, že pracuje hod ně. „Když jedu třeba v deset večer domů, mám stejný pocit, jako když jedu z fitka. I když mě nebaví konkrétní úkol, mám rád ten stav, kdy je hotovo. Stejně to mám s během – nebaví mě, ale běhám kvůli budování mentální odolnosti,“ vysvětluje. Sport je vedle práce jeho druhým silným tématem. Judo zůstává stálicí – dokonce společně s kolegy vytvořili tým a pravidelně se potkávají. Má rád i fitko a aktivní odpočinek obecně. Zbytek volného času tráví s přítelkyní nebo přáteli. „A rád cestuji,“ uzavírá oblastní ředitel Jakub Sika.