Hedvika Gabrielová

Přitom se už ve svém životě musela vypořádat s mnoha složitými a bolestnými situacemi – včetně rozvodu, zdravotních komplikací či ztráty velmi blízké osoby. „Samozřejmě, že mám spoustu svých trápení, nevidím ale důvod, proč tím zatěžovat druhé, každý má ty své starosti jako ty největší,“ říká. Po gymnáziu, které – jak sama otevřeně přiznává – se dalo absolvovat jistě s lepšími výsledky, uvažovala o studiu na pedagogické fakultě, z tohoto plánu však nakonec sešlo. Než dospěla k OVB, pracovala v celé řadě profesí – od servírky přes prodavačku až po provozní hotelu a manažerku cestovní kanceláře. „V každém zaměstnání jsem skončila ne proto, že bych sama chtěla, ale na počátku devadesátých let často firmy vznikaly a zanikaly. Vše zlé je ale i pro něco dobré.“ Nasbírala tak řadu zajímavých profesních i životních zkušeností a poznala také mnoho velice zajímavých lidí – i kontroverzních ikon „divokého kapitalismu“ z počátku 90. let. Jejím posledním působištěm byla cestovní kancelář. V té Hedvika Gabrielová strávila tři roky, pak však začala mít firma vinou nesolidnosti partnerů potíže. Hedvika včas odhadla, že není na co čekat a domluvila se s manželem, že nastal nejvyšší čas založit rodinu. Plán vyšel, Hedvika otěhotněla a zůstala doma. Užívala si  těhotenství a pak s čerstvě narozeným synkem i mateřskou dovolenou. Jako mnoha jiným mladým rodinám i Gabrielovým však brzy začaly chybět peníze. V té době Hedvika potkala  Danu Benáčkovou z OVB a netušila, jak zásadní vliv bude mít toto setkání na její další život. „Synovi byl tehdy rok, paní Benáčková přišla k nám domů a nabídla mi, že bych mohla jít dělat byznys,“ vypráví Hedvika. S ročním dítětem v postýlce se zdráhala do něčeho, z jejího tehdejšího pohledu natolik nejistého pustit, nicméně pozvání na školení nakonec přijala. „A od té doby už jsem na školení chodit nepřestala,“ usmívá se. Během deseti let se dostala na pozici oblastní ředitelky a jak říká, má hotový plán na post zemské ředitelky. „Podle kariérního plánu by cesta od prvního školení k zemskému řediteli měla trvat sedm let, což se mi nepodařilo, protože jsem musela řešit různé složité a pro mne důležité situace v osobním životě. OVB mi však umožnilo rozvíjet kariéru a zároveň si vedle toho odžívat svůj soukromý život, což hodně oceňuji,“ říká. „Rozhodně ale nepochybuji, že na post zemské ředitelky dojdu, protože pokud už se někam vydám, nepřestanu, dokud nedojdu do cíle,“ dodává přesvědčivě. Svou práci považuje za víc než za pouhou obživu – je pro ni životním posláním. Ve volném čase se věnuje především svému dnes již téměř dvanáctiletému synovi, snaží se v rámci možností sportovat a hodně čte. Spoustu času jí v poslední době zabrala rekonstrukce rodinného domu v Nové Roli, ve kterém původně chtěla bydlet. „Dům jsem opravila, teď ho ale prodávám, protože se mi podařilo odkoupit bytový dům, kde bydlí moje maminka a sestra a pouštím se opět do další rekonstrukce,“ směje se. Je znát, že Hedvika je na překážky ve svém životě zvyklá a umí si s nimi poradit. V budoucnu, až bude mít i tuto rekonstrukci hotovou a dostane se na nejvyšší kariérní příčku v hierarchii OVB, by ráda věnovala část svého času a peněz pomoci druhým. „Chci najít možnosti, jak být užitečná dvěma generacím – starým lidem, kteří se ocitli v době, které nerozumí, protože se liší od všeho, v čem většinu života žili, a teenagerům, kteří se hledají a často se nemají o co opřít a nacházejí útěchu v alkoholu a drogách.“

8.00 „Cestou do práce se těším na ranní kávu, kterou mi už chystají děvčata.“ Do kanceláře obvykle Hedvika doráží kolem osmé – z domova vyráží, pokud to jen trochu jde, se synem, který stíhá školu.

8.15 „Člověk se musí naučit na chvíli se zastavit a utřídit si myšlenky.“ Po ranní kávě následuje rozjímání nad pár stranami knih, které jí napomáhají utříbit myšlenky a nastartovat nový den.

9.00 „Ranní poradu se snažím stihnout do hodiny, ale zatím se to moc nedaří, je mnoho věcí, které je třeba řešit.“ Kontrola úkolů, řešení změn a příprava na pracovní den, takhle Hedvika v práci vždy začíná.

10.20 „Školení je důležitým vodítkem i pro mou vlastní práci.“ Kontrola úkolů, řešení změn a příprava na pracovní den, takhle Hedvika v práci vždy začíná.

13.00 „Ráda pracuji s lidmi, i když jim to nedávám najevo tak často, jak si zaslouží.“ Několikrát v týdnu má schůzky se svými spolupracovníky a jak říká, živý kontakt s lidmi ji opravdu baví a je pro ni inspirující.

15.00 „Práce s klienty mě baví, dá se říct, že prožívám jejich život spolu s nimi.“ Hedvika se i na pozici oblastní ředitelky věnuje svým dlouhodobým klientům. Stále je co dělat. Jak jde čas, životní situace a potřeby klientů se mění a je třeba průběžně aktualizovat jejich finanční plány.

18.00 „Při práci často zapomínám na čas.“ Z práce se snaží odcházet nejpozději kolem šesté, aby se mohla věnovat synovi. Pokud však je syn zrovna na prázdninách nebo u tatínka, zůstává klidně i do devíti večer. Hedviku totiž její práce skutečně baví a naplňuje.