Ulrike Trepáková: Výuka finanční gramotnosti baví mě i děti

Ulrike Trepáková se z učitelky v mateřské škole stala finanční poradkyní. Od roku 2010 se věnuje výuce finanční gramotnosti na základních školách. O svých zkušenostech nejen s výukou se s námi podělila v tomto rozhovoru.

Jak jste se stala finanční poradkyní?

Manželova sestřenice nás pozvala na setkání se zajímavým člověkem a o zajímavých věcech. Šli jsme, byla nám představena společnost OVB Allfinanz a hovořil k nám pan Žemlička, dnes úspěšný zemský ředitel. To první, co mě podpořilo v tom, že se budu činnosti věnovat, byla jeho jedna jediná věta. A to, když na setkání v Kynšperku nad Ohří prohlásil: „O nikom z vás nepochybuji.“

Jaká je vaše původní profese?

Původní profesí jsem učitelka mateřské školy, kde jsem 20 let pracovala. Po 20 letech jsem byla oslovena firmou OVB. Jakmile jsem zjistila, že jsem schopna dělat tuto profesi i jako zdroj obživy, šla jsem do toho a věnuji se tomu od roku 1994, tedy také více než 20 let.

Přešla jste tedy od dětí k dospělým…

Dá se říci, že ano. Ale pořád jsem zůstala vlastně u vzdělávání. Protože finanční poradenství je svým způsobem také vzdělávání. Ale jsem ráda a vděčná životu, že mohu dělat obě dvě profese, které mám opravdu ráda a baví mě. Stále jsem v kontaktu s lidmi všech věkových kategorií, jsou to příjemná setkání.

Jak jste se dostala k výuce finanční gramotnosti?

Na jednom firemním setkání nám byla přednesena aktivita, které se firma hodlá nadále věnovat. Tedy nejen na konzultační činnosti a služby pro klienty, ale i vzdělávání v oblasti financí, a to na školách. Byl nám představen pilotní projekt finanční gramotnosti a mě to moc zaujalo, navíc se tím ke mně vrátilo školství a učitelství. Výuce finanční gramotnosti se tedy za podpory zemské ředitelky Dany Benáčkové věnuji od roku 2010.

Kolik škol je dneska do projektu zapojeno?

V celé republice je to asi přes sto škol. Je nás několik, kteří se tomu věnujeme. Vyučujeme na základních, středních i vysokých školách. Já se věnuji základním školám. V současné době jich mám sedm – šest škol v Karlovarském kraji a jednu v Ústeckém kraji.

Jak staré jsou nejmenší děti, pro které je výuka finanční gramotnosti určena?

Tento projekt je určen pro žáky osmých a devátých tříd.

Jak probíhá úvod do výuky?

Snažím se výuku pojmout s humorem. Začínáme obrázkem a otázkou, co pro ně znamenají peníze, jak jim říkají, co si pod slovem peníze představují, jaký k nim mají vztah, jak se orientují na finančním trhu, kreslím jim to a znázorňuji. Ptám se žáků, jaké znají bankovní domy, pojišťovny, jaké znají nástroje a produkty, jestli slyšeli termín stavební spoření, povinné ručení a podobně. Dále jmenují zdroje příjmů, proti nim stavíme výdaje, pak sestavujeme rozpočet a možnosti jeho výsledku. Úvod vždy postavím na otázce odpovědnosti. Jakou odpovědnost mají k životu a všemu, co se kolem nich děje, tak budou jednou žít. Začínáme sepnutýma rukama, je pak zajímavé, když jim položím otázku, jakou míru odpovědnosti mají už teď, tak sledovat, jak se ruce rozevírají, jak po sobě koukají, jestli je to 10 nebo 20 centimetrů, nebo silní chlapci roztáhnou ruce dokořán. Řekneme si, za co jsou odpovědní už dnes a za co odpovědnost nést nemohou.

Výuka se u žáků po roce opakuje?

Ne. Já většinou završím to, co se žáci během roku učí se svým učitelem.

Baví je to?

Podle jejich reakcí ano. Říkám jim třeba, ukažte mi, jak máte uložené peníze. Takže ukazují – v kapse, v penálku. Spolupracují se mnou, jsou aktivní a výuka je přizpůsobena jejich věku. Myslím, že se bavíme navzájem.

Jaká je finanční gramotnost českých dětí?

Finanční gramotnost má u každého úroveň takovou, jak žije, v jakém prostředí, v jakých podmínkách, v jaké rodině. Finanční gramotnost ale neodpovídá tomu, co současný finanční trh u nás obsahuje a nabízí. Dětem vůbec nejsou cizí pojmy jako alimenty – výživné, sociální dávky, důchod, výplata, podpora v nezaměstnanosti, protože se s tím ve svém životě setkávají. Ale málo ví, jak s penězi pracovat, jak důležitý je rozpočet, neznají jejich hodnotu. Tady si myslím, že má škola obrovský prostor pro vzdělávání dětí i rodičů.

Umějí zacházet s kapesným?

Umí i neumí, záleží na tom, jak je k tomu rodiče vedou. Jedna z prvních informací, kterou jim říkám, je ta, že už od dvou, od tří let jsou vlastníci jedné banky, ovládají ji, hospodaří s ní. Oni si pak uvědomují, že je to kasička, pokladnička. Pokud jim rodiče řeknou, na co peníze mají a na co je mohou použít, tak se s tím musí naučit pracovat. A přiznají, že když je utratí hned, podruhé už je nemají. Některé děti třeba kapesné nedostávají, rodiče jim dávají peníze podle jejich potřeby. Vedu je k tomu, že i kapesné je zdroj příjmu a je třeba si ho rozpočítat.

Mluví s nimi rodiče o penězích?

Jak kde. Pokud je rodina dobře situovaná, tak to většinou berou jako samozřejmost a o penězích se příliš nemluví. Ale bavím se s dětmi, zda jim rodiče zařídili nějaký finanční produkt – třeba stavební spoření nebo úrazové pojištění, když sportují, o tom většinou povědomí mají. Pokud jsou v rodině finanční problémy, děti to velmi pociťují a uvědomují si situaci, že si mohou něco koupit, až budou mít rodiče výplatu.

Je rozdíl ve vnímání finanční gramotnosti mezi jednotlivými školami?

Není, školy si velice dobře uvědomují nutnost výuky finanční gramotnosti a vnímají ji jako velice potřebnou a samy hledají způsoby, jak výuku provádět, čím ji obohatit, kde získat potřebné informace.

Výuka je univerzální nebo se přizpůsobuje dané skupině?

Po úvodní hodině přizpůsobuji výuku dané skupině a tomu, jak jsou schopni vnímat a jak jsou schopni to zpracovávat, záleží také na domluvě s vyučujícím. Na co se více zaměřit, co rozvést, na co se ptát, co probrat detailně. Na spolupráci s učitelem velmi záleží.

Výuka je povinná, nebo dobrovolná?

Zatím je to v rámci povinného předmětu společenská nauka nebo to někdy bývá v hodinách výpočetní techniky, protože do toho spadá on-line interaktivní hra Moje Familie.

V čem je dobrá hra Moje Familie?

V tom, že si žáci mohou vyzkoušet vést rodinu. Jedná se o čtyřčlennou rodinu, kterou musí udržet zdravou a šťastnou. Přitom musí v časovém úseku našetřit na dovolenou. Vždycky jim na tabuli představím jednotlivé postavy. Je to táta, máma, dcera, syn. Každý má své potřeby. Dcera se ráda obléká, syn hodně jí. Mají tam i ledničku, kterou musí naplnit. K tomu ještě musí řešit nahodilé situace, které nastanou. Ovládají rodinu, a co se může stát nejhoršího, je to, že neudrží rodinu zdravou a někdo z rodiny může zemřít. Což jim přijde humorné, ale uvědomují si to. Zapisuji si i jejich výrazy při hře, které oni prezentují, a na tom je vidět, že se dokážou nad situací zamyslet. Když musejí tatínkovi zaplatit dvakrát pokutu, tak se neudrží a řeknou: „táto, co děláš, kdo to má pořád platit.“ Nebo – pořád jenom platím, to je děs, proč není šťastná, když má prachy, jsem z nich unavenej. Někdo ušetří na luxusní dovolenou, někdo jde na dluh, někdo utrápí rodinu brigádami a přesčasy, někdo pošle mamku do lázní a tátu na ryby. Je to jen hra, ale jde o to, aby si to zkusili. Pokud si hru zahraje i učitel, je to teprve zábava a žáci to berou. Jsou totiž přesně takoví, jací mají být – rozpustilí, trochu lehkovážní, ale dokážou se nad situací zamyslet a reagovat tak, jak to odpovídá jejich zkušenostem a osobním podmínkám v rodině.

Cítíte po letech, kdy se projektu věnujete, posun k lepšímu?

Určitě ano, protože každý rok, kdy se vrátím do školy, je vidět, že finanční gramotnost je na jiné úrovni než v roce předchozím. Žáci se lépe orientují, znají spoustu výrazů z finančního trhu, komentují je, dokážou dát příklad. Učitelé pečlivě sledují přednášku, dělají si poznámky a v následujících hodinách se k něčemu vrátí a zařadí to, co považují za důležité, do výuky i v následujícím školním roce. Finanční gramotnost není jen o znalosti věcí, každý nemůže vědět a umět všechno, je důležité také vědět o tom, kde a kdo mi může pomoci, která společnost, který odborník a kde ho najdu.

Jak důležitá je v otázce finanční gramotnosti činnost školy?

Činnost školy je velmi důležitá. Některé školy mají i kroužek finanční gramotnosti. Vím, že školy si do výuky zvou i zástupce bank nebo pojišťoven a zpestří tím hodinu vyučování. Jsou i učitelé, kteří v rámci výuky jdou s žáky do hypermarketů, seznamují je prakticky s nákupy a způsobem placení – hotovostí, kartou nebo na splátky.

Jak jste si vytipovala školy, v nichž učíte? Našla jste si je sama nebo vás kontaktovaly školy samy?

Školy jsem si oslovila já sama. Také učitelé, kteří mě znají, se mi ozvou, zda bych mohla učit i u nich.

Měla by se výuka finanční gramotnosti objevit na každé škole?

Rozhodně ano. Finanční trh se vyvíjí tak hodně a tak závratnou rychlostí, že je potřeba se tomu věnovat. Každý by měl znát svou finanční situaci, své možnosti, zbytečně se nezadlužovat. A také se nenechat ovlivnit klamavou reklamou. Uvědomit si, že peníze nás provázejí celý život, a proto je nutné se s nimi naučit pracovat.

Znají žáci tyto pojmy, jako je exekuce či osobní bankrot?

Něco znají, něco ještě ne. Není to jen o pojmu, ale i o tom, že už mají třeba i vlastní zkušenost. Nejen z rodiny, ale i ze svého okolí.

Kde mají žáci největší mezery?

Právě v neznalosti finančních pojmů a jejich podstatě. Třeba otázka debetní, kreditní a bonusové karty. Když jim ukážu kartu k mému účtu a zeptám se, co je to za kartu, všichni volají kreditka. Říkám jim, že to není kreditka, ale oni se hádají. Vysvětluji jim, že toto není kreditní, ale debetní karta k mému účtu. A peníze, které tam mám, si můžu utratit, aniž bych je musela vracet. Jakmile máte kreditní kartu, peníze, které z ní utratíte, musíte vždycky vrátit. Tohle právě nevědí a pak se třeba i ptají, jak řešit tu a tu situaci a co to znamená.

Dávají žáci příklady z praxe?

Záleží kdy a kde. Otázka peněz v rodině je velmi citlivou záležitostí a žáci před sebou nechtějí spoustu věcí říct. Drží s rodinou. Ale já se to snažím dát do obecné roviny. Že ani případ exekuce není nic ostudného, že se do této situace může dostat člověk ze dne na den. Ale musí ji řešit. Spousta exekucí a osobních bankrotů vznikla ze strachu, neznalosti a z nedostatku odpovědnosti.

Je něco, co vás pozitivně překvapilo na znalostech žáků?

Spíše to, jak pozitivně hodnotí výuku, hru a náš společně strávený čas. Jejich zpětná vazba. Je to velmi zajímavé, pěkné a z jejich reakcí vidím, že je to baví, zajímá a že výuka má smysl a že si spoustu věcí uvědomují. Žákům jedné třídy jsem položila tři otázky – jak říkají penězům, jaký k nim mají vztah a co slyší nejčastěji z finančního trhu. Odpovědi jsou anonymní a mně to i pomůže s přípravou na další výuku, protože na základě těch odpovědí vím, na co se třeba zaměřit.

Co žáky nejvíce baví?

Samotná hra s virtuální rodinou na počítači.

Je rozdíl mezi žáky v osmé a deváté třídě?

Je. U dětí je každý půlrok strašně znát. Jsou mezi nimi rozdíly i podle toho, z jaké rodiny a z jakého prostředí pocházejí.

Je tohle podle vás ideální věk pro výuku finanční gramotnosti nebo by se mohlo začít už dříve?

Může se začít už i dříve, klidně i ve školkách, když si děti hrají na obchod. Finanční gramotnost se dá učit v každém věku, jen se tomu věku a potřebám musí přizpůsobit.

Co vás baví na výuce nejvíce?

Reakce žáků a žáci sami. Na jednu stranu jsou to děti, na straně druhé jsou už dospělí. Pokud se naladíme na stejnou notu, dokážeme se společně zasmát i pracovat. Nejveselejší je, když hrají na počítači hru, to se opravdu bavím a zapisuji si jejich výrazy, když musí řešit události v rodině. Mám také krásný zážitek, žáci mi jednou na rozloučenou zatleskali a toho si moc považuji.

Uvědomují si, jak je těžké vydělat peníze?

Většinou ano, záleží také na tom, jak je rodina situovaná, v jakých profesích a oborech rodiče pracují. Třeba když maminka pracuje jako pokladní v hypermarketu, nebo kadeřnice, když otec pracuje v třísměnném provozu nebo jako řidič kamionu, kterého týden nevidí.

Kolik žáků za rok absolvuje vaši přednášku?

V průměru je to 100, 140 žáků za rok. Za celkovou dobu působnosti je to přes 800 žáků.

Máte pak zpětnou vazbu na výsledky?

Ano, mám. Než začnou hrát hru, musí nejdříve absolvovat test. Pokud pozorně poslouchají přednášku, znají odpověď na všechny otázky, výsledek testu znají hned. Učitelé mohou výsledek použít i pro známku. V celkovém přehledu škol pak vidím, jak jednotlivé školy uspěly mezi všemi přihlášenými v testu i ve hře.

Mohou se žáci setkat s výukou finanční gramotnosti opakovaně nebo je to určeno jen pro ty, co ještě výuku neměli?

Je to koncipováno jako výuka pro děti, které ještě výuku neabsolvovaly. Není ale vyloučeno, že jak budou chodit na střední či vysoké školy, že se s výukou setkají znovu. Přednáška i hra je ale univerzální pro všechny typy škol a přizpůsobí se stávajícím podmínkám a úrovni znalostí žáků. Já sama jsem přednášku určenou dětem použila několikrát i pro dospělé.

A jak je to s dospělými, mají zájem o finanční gramotnost?

Mají. A také se hodně ptají, ale spíše v soukromí. Spoustu toho ví a dozví se z médií, ale nedokážou se v tom orientovat a zpracovat to a využít ve své situaci a potřebě.

Jak jsou na tom Češi s finanční gramotností dnes?

Určitě je tu posun k lepšímu. Velmi si vážím toho, že právě firma OVB Allfinanz, a.s. se finanční gramotností zabývá a že se neorientuje jen na obchod. Myslím si, že to jde dobrým směrem, ale pořád vidím největší problém v tom, že chybí znalost finančních pojmů a orientace na finančním trhu, který je tak obsáhlý. Také je důležité, aby lidé vzali peníze jako svého partnera a ne jako nutné zlo, aby se nebáli o penězích hovořit s odborníky a vzdělávali se nejen prostřednictvím internetu.

Kde mají dospělí největší mezery?

Záleží na tom, v jaké věkové kategorii se nacházejí. Mladí velmi dobře ovládají počítačovou techniku, pro ně internetové bankovnictví není žádný problém, ale často chybí větší míra odpovědnosti. Řekla bych, že orientace na finančním trhu vzhledem k jejich finančním možnostem a k tomu, co je v jejich životní etapě a konkrétní situaci důležité. Je to dáno dobou, chceme mít všechno hned a teď, proto se mnozí bezhlavě zadlužují, a navíc peníze na úvěr vám nabízí na každém kroku. Nemohu si přece půjčit peníze jen proto, že mi někdo odpustí několik splátek. Podstatné je to, jak zvládnu ty splátky, které uhradit musím. Začínají se vytrácet lidské hodnoty a skutečné životní potřeby, obklopujeme se něčím, co pro naši existenci není vůbec důležité.

Změnil se vztah lidí k penězům s nástupem internetového bankovnictví?

S tím je snadnější utrácet, když člověk nemusí ani opustit dům… Je to otázka, jak pracovat s penězi na dlani a virtuálně. Jestliže máte peníze pouze v čísle na papíře nebo na obrazovce, je to jiná hodnota a jiný vztah než k tomu, co máte v ruce. Když jdete s hotovostí do obchodu, je to jiné, než když jen cinknete kartou. Ale je to v pořádku, je to trend, ale je to opravdu náročné. Zvláště v tom, že se bankovní svět mění doslova ze dne na den, a to nejen v nabídkách bankovních domů, ale i v technických vymoženostech, třeba platit účty přes mobilní telefon nebo si online vyřídit půjčku. Přesto všechno je nutné hodnotu peněz respektovat a znát.

Je to náročnější i pro vás, že se musíte neustále vzdělávat a sledovat nové trendy?

Vzhledem k tomu, že se blížím k důchodovému věku, přiznávám, že je to náročné, ale hodně, hodně zajímavé. Podstata je ale stále stejná. Příjmy versus výdaje, rozpočet a jeho možnosti, práce s penězi ve vztahu k budoucnosti ať už té blízké nebo vzdálené. Zkrátka v budoucnosti strávíme celý svůj život a také se celý svůj život učíme. Vlastně je hezké objevovat pořád něco nového.

Moje Familie

Moje Familie je zábavně-vzdělávací projekt společnosti OVB Allfinanz, jehož cílem je výuka finanční gramotnosti nejen na základních školách. Žáci absolvují teoretickou přednášku, jejich znalosti prověří test a součástí výuky je rovněž interaktivní on-line hra Moje Familie. V této hře žáci ovládají čtyřčlennou rodinu a cílem hry je, aby se žáci naučili hospodařit s rodinným rozpočtem.

Moje Familie je populární v České republice i na Slovensku, know-how tohoto konceptu se uplatnilo také na Ukrajině, kde OVB rovněž působí a angažuje se tam na tvorbě vzdělávací koncepce finanční gramotnosti na školách. V České i Slovenské republice se projektu zúčastnily už desetitisíce žáků ve stovkách škol.