Zajištěné stáří
|
Poradkyně OVB sjednala opravdu netradiční zabezpečení na důchod. „Řešili jsme to pozdě, ale lepší nežli později,“ vzpomíná klient.
Ester Havlová i její manžel, Pavel Fiedler již před nějakou dobou překonali padesátku. Odchod do důchodu začal nabírat stále reálnější obrysy a sympatický pár se rozhodl svou situaci řešit. „Chtěli jsme toto téma řešit sami, ale upřímně… je to strašně složité,“ povzdechne si jinak optimistická Ester. Svou situaci konzultovali se svými dětmi a dostali doporučení na Lenku Zemanovou, oblastní vedoucí OVB Allfinanz.
Ester je fotografka architektury na volné noze a Pavel je muzikant a zároveň učitel na uměleckých školách. Nežijí si úplně špatně, ale před jistou dobou si uvědomili, že ani oni nemládnou a penze se blíží. Svou situaci chtěli řešit nejprve sami, ale později si museli přiznat, že téma je pro ně jako pro laiky příliš složité a v online srovnávačích vyjde vždy něco jiného. Přes děti se pak dostali k Lence Zemanové, oblastní vedoucí OVB, se kterou situaci začali řešit intenzivněji. „Už dřív nás kontaktovalo několik různých poradců a nabízeli různé produkty, ale vždy jsme to odmítli. Od začátku tam od nás vůči nim nepanovala důvěra, a ta je pro nás v otázce financí poměrně důležitá,“ vzpomíná Pavel Fiedler. „S Lenkou došlo k zásadnímu momentu, kdy člověk získal důvěru v někoho, kdo navrhne přesně to, co my jsme právě v danou chvíli potřebovali.“
Různé srovnávače podle slov finanční poradkyně neposkytnou člověku úplně přesné srovnání ani dostatečné informace, protože nerozumí jeho skutečným potřebám a jsou to anonymní čísla bez vysvětlení. Obzvlášť v případě penzí, které jsou tím nejsložitějším, co můžou klienti řešit. Klienti zpravidla potřebují situaci konzultovat, odpovědět na řadu otázek a zohlednit individuální situaci. Paní Havlová jakožto OSVČ na pomoc státu v důchodu příliš spoléhat nemůže a dle slov svého manžela ani on sám nepočítá s nikterak závratnou penzí. „Věřit tomu, že nějaká vláda tady za našeho života udělá slibovanou důchodovou reformu asi nejde a prognóza toho, jak budou vypadat důchody v budoucnu, není úplně nejlepší.“
Ze statistik vyplývá, že průměrná doba důchodu v České republice je 24 let, což je velmi dlouho. Penze se navíc oproti průměrnému nárůstu mezd valorizují pomalu a s přibývajícím věkem klesá schopnost i možnost alespoň drobných přivýdělků, a naopak rostou náklady na zdravotní péči. „Je důležité myslet na zadní vrátka a jít do důchodu s dostatečnou finanční rezervou,“ říká Lenka Zemanová.
Ze statistik vyplývá, že průměrná doba důchodu v České republice je 24 let, což je velmi dlouho. Penze se navíc oproti průměrnému nárůstu mezd valorizují pomalu a s přibývajícím věkem klesá schopnost i možnost alespoň drobných přivýdělků, a naopak rostou náklady na zdravotní péči. „Je důležité myslet na zadní vrátka a jít do důchodu s dostatečnou finanční rezervou,“ říká Lenka Zemanová.
„Původně jsme měli penzijní spoření. Ale to bylo z dob, kdy zde ten produkt vznikal a bylo tak poměrně zastaralé a byli jsme rádi, že nám ho Lenka předělala na moderní penzijko,“ vzpomíná fotografka. „Já pak ještě měla stavební spoření, to jsme nechali, a nakonec jsme ještě nějaké peníze investovali do podílových fondů.“ S poradkyní se manželé dohodli, že budou ještě nějakou dobu investovat a v důchodu budou peníze vybírat postupně, aby byly rovnoměrně rozložené.
„Řešení, které jsme volili s Ester a Pavlem, rozhodně není univerzální a nedá se doporučit všem v této věkové kategorii,“ vzpomíná oblastní vedoucí OVB. „Nám to ale skvěle zapadlo do celkového konceptu řešení. Prvně se budou čerpat peníze ze stavebního spoření a investice s penzijkem se mohou v mezičase nadále zhodnocovat. Jsem ráda, že klienti před touto situací nestrčili hlavu do písku a začali ji intenzivně řešit. A právě to mě nejvíc baví na mé práci, ta přidaná hodnota, kterou přinášíme klientům.“
„Lenka dokázala jednu podstatnou věc. Opravdu přemýšlela o tom, jaké produkty vymyslí z různých zdrojů, což já bych nikdy tolik různých institucí nedokázal obejít,“ říká s úsměvem Pavel Fiedler. „Teď můžeme mít alespoň nějaký pocit, že jsme to sice řešili pozdě, ale lépe než později, a přesto jsme to vyřešili. A i kdyby se nestalo nic jiného, než že Ester bude spokojenější, tak to stálo za to.“