OVB Journal

Přehled > Články > Sportuji s radostným nadhledem a baví mě to

Sportuji s radostným nadhledem a baví mě to

Zdravý duch má zdravé tělo, říká sportovkyně, kaskadérka a klientka OVB Allfinanz Hana Dvorská. O pozitivním vlivu pohybu dokáže přesvědčit na první pohled.

Nejen svým vytrénovaným tělem, ale hlavně rozesmátým obličejem. A tak náš rozhovor provázela tím, že se tomu, co říkala, často a upřímně hlasitě smála.

Sportujete od malička. Měla jste sportovní rodinné zázemí? Jak jste se dostala až k profesi kaskadérky? Měla jsem sportovního tatínka a s o sedm let starším bratrem jsme vyrůstali se sportem. Táta hrál tenis, jezdil na hory, cvičil, jezdil na vodě... Nás děti bral s sebou a my jsme to nějak nasákly. Táta mě už někdy v šesti letech přihlásil na plavání. Ale všechno, co dělám, mě musí bavit. A plavání mě bavit přestalo. Tak jsem už jako malá holka udělala doma revoluci. Pak jsem hrála tenis. Ale nikdy jsem nedělala nic vrcholově, protože mě nebavil dril, který s tím je spojený. Později jsem měla úraz na motorce a skoro mi amputovali nohu. Když jsem se vyléčila, v šestnácti mě vzal bratr, který skákal z letadla, na letiště a i já jsem začala skákat. A zase mě to přestalo bavit. Přijali mě na Fakultu tělesné výchovy a sportu a tam jsem pět let dělala všechny možné sporty, otevřely se mi obzory. Ještě při škole a pak po jejím absolvování jsem měla možnost natáčení filmů a stala se kaskadérkou. Mohla jsem tak zúročit všechno, co jsem v životě zatím dělala. Filmy točím do dneška, jsem nejstarší aktivní kaskadérka na světě. Zároveň pořád skáču z letadla, máme s manželem Jardou svoji školu parašutismu a paraglidingu. Pak mám svůj Boot Camp - ranní cvičení, o kterém se lze dočíst na webu Sportujme.cz, jezdím na kole, dělám spinning, snowboarding... Asi prostě mám sportovní talent. Dělám všechno možné a to mi naplňuje život. Živím se sportem a baví mě to.

Pracovala jste jako učitelka tělesné výchovy. I když jste školství opustila, pedagogická praxe se vám při vašich činnostech zřejmě hodí? Jasně. Dostudovala jsem v roce 1984 a už jsem sice pracovala jako kaskadérka, ale ještě sem nejezdily zahraniční produkce. Točila jsem pro české filmy, a to bylo jen pár věcí, což se dalo skloubit s povoláním učitelky. Pět let jsem učila tělesnou výchovu na základních a středních školách a ještě jsem si dodělala aprobaci na český jazyk. U kaskadérů se mi pak ale nabídlo lepší finanční zázemí, byla jsem mladá, potřebovali jsme s manželem zabezpečit rodinu - máme dvě děti. Po revoluci sem začaly jezdit holywoodské produkce, tak jsem dala výpověď ve školství a začala se věnovat svobodnému povolání kaskadérky.

Mluvíme-li o financích, jak jste se vlastně seznámila s OVB Allfinanz? Přes snowboardistu Michala Novotného. Řekl mi, že mě seznámí s daňovým poradcem, Lubomírem Krajíčkem. Přišel, já mu hodila všechny obálky, papíry a on mi v tom udělal pořádek. Ani jsem pořádně nevěděla, co kde platím. Řekl mi, že něco mám dvakrát a zbytečně utrácím. Všechno mi dal do pořádku, něco mi vyházel, něco nabídl. Za svých skoro padesát let jsem nahromadila různé pojistky, kdo mi co „nakukal". Dokonce, a to byla náhoda, mi OVB pomohla i při úrazu kolena, protože jsem zrovna uzavřela úrazovou pojistku. Myslím, že mi pan Krajíček pomohl a teď jsme skoro i kamarádi. A já ho pořád nutím, aby se se mnou začal hýbat.

Takže jste spokojená zákaznice? Ano, jsem spokojená. Mám pocit, že mám uklizeno, že mám finance v pořádku. Nebaví mě to kontrolovat a pan Krajíček vždycky volá, že mám něco zaplatit, stará se o mne. Poslušně ho poslouchám. Jen teď byly nějaké propady na investičních fondech, ale uklidnil mě, že to dopadne dobře. Navíc takové věci teď asi postihly víc lidí, nedělám z toho vědu, peníze nejsou všechno. Musíme být vytrvalí jako ve sportu.

Máte s OVB nějaký plán do budoucna? Do budoucna bych si přála, aby se zase trochu zlepšily moje zmíněné investice. A držím palce všem, kdo investovali větší peníze než já, protože rozhodně nejsem žádná multimilionářka.

Vraťme se k vaší kaskadérské profesi. Na jaké filmy, které jste, točila ráda vzpomínáte? Mám samozřejmě spoustu zážitků. Vzpomínám třeba na spolupráci s Bradem Pittem, točili jsme na Maltě. Dělala jsem tam všechno možné, pořád jsem se převlékala, předělávali mi vlasy, padala jsem, skákala, hrála jsem i bojovníka. Tyhle velké hvězdy jsou lidé jako my. Při filmu jde o práci, každý si dělá tu svoji. Večer jsme chodili do posilovny, kde jsme se s Pittem potkávali. Byl v pohodě, na nic si nehrál. Když ho teď vidím v televizi a ostatní ženy umírají, já říkám, že je to dobrý člověk. Točila jsem Bídníky, Van Helsing, Dunu, Hellboy... Herci nás kaskadéry berou, protože za ně děláme nebezpečné scény. Při filmech je fajn atmosféra, takže mě bavily vlastně všechny filmy, na kterých jsem pracovala. I české filmy. Jde vždycky o to, aby se při natáčení nic nestalo. Jakmile se stane nějaký úraz, nevzpomíná se na to dobře.

Každý si umí představit, že se herec musí naučit roli. Jak se ale na film připravuje kaskadérka? Musím být celkově fyzicky připravená. Ani jeden den jen tak nekoukám. Pořád se musím fyzicky zdokonalovat. Skoro každý den chodím běhat. Dělám spinning, kondiční cvičení. O víkendu jezdíme hodně na běžky nebo na snowboard, v létě na kolo, na kajaky. Pořád se něco děje. Jednou týdně máme speciální kaskadérské tréninky, kde nacvičujeme. Třeba šerm, gymnastické prvky, učíme se mlátit palicema pro historické filmy... Když mám točit a vím, že mě má například přejet auto, vymýšlíme tuhle konkrétní scénu. Přes auto navíc umím padat jednom z jedné strany. Na plac musíme přijít dokonale připravení. Samozřejmě se ale někdy něco stane. Třeba v Turecku se mi při naskakování na odrazovou rampu, která vás vyhodí do vzduchu, třeba když točíte výbuch, přetrhaly vazy v koleni. To bylo strašné, protože rok a půl jsem byla úplně vyřazená ze všech svých činností. Předpovídali mi, že už se ke své práci nevrátím. Jenže já se ve sportu realizuji, takže jsem začala makat. A myslím, že pořád mám ještě i na chlapy, občas je předběhnu.

Máte nějakou oblíbenou kaskadérskou disciplínu? I v tomhle oboru existují specializace. Já třeba skáču z letadla, takže se nebojím výšek, když mám skočit z okna nebo ze střechy, jsem v pohodě. Jiné kaskadérky zase dobře řídí auto. Já řídím jako paní, ony umí auto postavit na dvě kola. Někdo jiný umí jezdit na koni - já na něj umím sednout a spadnout, ale neumím na něm jezdit. Musíme sice umět všichni všechno, ale když je potřeba jen jedna kaskadérka, Láďa Lahoda, který vede Filmku, která kaskadéry sdružuje, vybere toho, komu daná práce nejlíp sedí. Takže oblíbené mám všechno, ale nejlépe umím výšky.

Jak se žije kaskadérce v Česku? Žije se mi dobře. Nejsem závislá jen na filmu, rozjela jsem si svůj byznys. Třeba ranní cvičení - Boot Camp. Dělám instruktorku spinningu, lezení na stěně, parašutismu, paraglidingu. V plánu mám cvičení pro seniory, aquafitness. Všechno co dělám, mě baví. Řídím se tím, že by se všechno mělo dělat s radostí, s nadhledem. Sport by neměl být náboženstvím. I když je, myslím, v životě pohyb důležitý. Jsem propagátorka zdravého životního stylu a pohybu. Říkám si, že bych se ve zdraví chtěla dožít smrti. A že je lepší se opotřebovat, než zrezivět. Chci lidem předávat zkušenosti, naučit je se s radostí hýbat.

Máte kromě sportu nějaké další koníčky? Koníčkem je pro mne nový sport, který jsem zatím nepoznala a chci se ho naučit. Koníčkem jsou vlastně i moje dvě děti - dceři Míše už je 24, synovi Martinovi 20. Šiju. Baví mě také hrát na nástroje - na kytaru a na basu, i s dětmi jsem chodila do hudební školy. Skládám si písničky, píšu texty. S rodinou sportujeme a hrajeme, ale nejsme žádná kapela snů.

Text: Jana Bohutínská

související témata