OVB Journal

Přehled > Články > Hodně mi pomohla trpělivost, RD Ing. Lukáš Kačmařík

Hodně mi pomohla trpělivost, RD Ing. Lukáš Kačmařík

Coby student vysoké školy hledal Lukáš Kačmařík možnost přivýdělku, až narazil na inzerát OVB.
O 13 let později je z něj regionální ředitel. „Chci, aby naše profese byla brána seriózně,“ svěřil se s jedním ze svých cílů.

Kracmarik_long

Jak jste se dozvěděl o OVB?

Bylo mi asi 19. Původem jsem z Frýdku--Místku a do Prahy jsem šel na vysokou školu. Rodiče mi platili kolej a menzu, ale hledal jsem možnosti přivýdělku. Tenkrát jsem viděl inzerát, který visel na koleji, a zareagoval jsem na něj.

 

Co vás nejvíce na nabídce zaujalo?

Zaujalo mě, že i když nemám zkušenosti, mám možnost se něco naučit a dozvědět. Nebylo to žádné tápání, od začátku jsem věděl, co mám dělat. Vlastně to věděl můj vedoucí a já se to od něj postupně naučil. Tím, že jsem si hledal jenom brigádu ke studiu, neměl jsem v té době ambici na nějakou závratnou kariéru.

 

Kdy jste na kariéru začal pomýšlet?

Asi tak za dva roky. Myslím si, že mladí lidé v 19 letech si nedávají za cíl, že za 10 let budou dělat ředitele. Ani já jsem to tak neměl. Muselo to ve mě uzrát a asi jsem potřeboval vědět, že tady to může být ono.

 

Je něco, co vám zpočátku nešlo?

Málokomu jde vše hned. Ani já jsem nebyl výjimkou. Myslím, že jsem trpělivý. Beru to jako výhodu, díky které mě dílčí neúspěchy nesvedou z cesty. Měl jsem dobrou průpravu, hrával jsem šachy odmala až do dorostenců a tam jsem se s prohrou potkával běžně.

Můj vedoucí Jirka mi na začátku řekl, že se mám potkávat se čtyřmi klienty týdně, tak jsem to tak dělal. Díky tomu jsem získal zkušenost a rutinu. Spousta věcí mi samozřejmě nešla, ale bral jsem to sportovně, tak, že se učím.

 

Jak jste se vyrovnával s dílčím neúspěchem?

Opravdu jsem to nikdy moc neřešil. Prostě jsem chodil za lidmi okolo a neřešil jsem, jestli z toho bude obchod, ale jak těm lidem můžu být užitečný. A nejde být užitečný všem, když to není jejich přání.

Když měl klient stovku, udělali jsme penzijko, ale když z toho nic nebylo, tak jsem to neřešil. Vzal jsem si doporučení a tak pořád dokola. Vnímal jsem to tak, že když to dělám správně a s dobrým úmyslem, že se to jednou zlomí. Tohle zkoušení trvalo asi tak tři čtvrtě roku, pak se to opravdu zlomilo.

 

Co byla ta zlomová chvíle?

Po necelém roce spolupráce jsem dostal doporučení od svých spolužáků na jejich starší sourozence nebo starší studenty, kteří dělali postgraduál. To už byli lidi, kteří již měli nějaký svůj stálý příjem a řešili, jak s ním naložit. Najednou jsem měl čtyřikrát týdně schůzku s klienty, kteří už něco potřebovali, a to se samozřejmě projevilo i na výsledcích.

 

Změnila se práce finančních poradců za dobu, co jste v OVB?

Každá doba má svoje. Dnes je to ale komplexnější práce, poradce toho musí zvládnout mnohem víc, což vyfiltruje ty, kteří na to opravdu mají. Před 13 lety jsem řešil, zda vůbec někdo finanční poradenství zná. Dnes ho zná téměř každý, ale málokdo ho využívá k vlastní spokojenosti.

 

Mají to dnes finanční poradci těžší než před 13 lety, kdy jste začínal?

Obecně se náročnost oboru zvedá. Produktově i legislativně je to vlastně obsáhlejší. Na druhé straně nám práci usnadňují nové technologie. V posledních měsících vyklízíme sklady a vyhazujeme papíry, vše se zpracovává elektronicky. Trh se profesionalizuje. Což je podle mě dobře.

 

Musíte se stále vzdělávat?

Pořád je co se učit. Hlavně mě to pořád baví a chci se posouvat dopředu. Stále zůstávám v kontaktu s klienty, i když už v čím dál menším měřítku. Chci být v obraze. Asi nejvíce mě nyní zajímá vzdělání, které se týká osobního rozvoje.

 

Byl pro vás těžký přerod z finančního poradce na manažera?

Zpočátku jsem to vnímal a byl jsem vychován tak, že úspěch je třeba si odmakat. Zastával jsem tedy taktiku plného diáře, která mi pomohla dostat se do určité pozice. Od nějaké chvíle ale člověk zjistí, že jen s plným diářem to daleko nedotáhne a je také důležité řešit, co v tom diáři je. Takže nyní z diáře vyjímám věci, které tam být nemají, a přidávám tam to důležité.

 

Pomáhá vám při řízení lidí fakt, že jste stále v kontaktu s klienty?

Na řízení to vliv nemá, na vedení lidí určitě. Mně to pomáhalo natolik, že jsem se za to možná až moc schovával, a nezbýval mi čas na podstatné manažerské věci jako vedení týmu, nábor a rozvoj. Dneska z toho ustupuji, ale pořád si myslím, že je důležité, aby z poradenské práce člověk úplně nevypadl. Mojí prací je i zapracovávat nováčky a k tomu musím vědět, jak se to řemeslo dělá. Musím mít přehled o tom, co dnes klienta zajímáco potřebuje.

 

Co pro vás znamená dosažení pozice RD?

Samozřejmě z toho mám radost. Jsem velmi rád a přijímám s pokorou, že se dá pracovně žít takový život. Po 13 letech jsem na regionálním ředitelství. Někdo by řekl, že je to dlouhá cesta, ale mě tato cesta neskutečně bavila, hodně mi dala a nic bych neměnil. Udělal jsem určitě mnoho chyb, z těch jsem se ale poučil. Samozřejmě mě tento úspěch motivuje i nadále. Někdo mi říkal o druhé straně plánu kariéry, na ten se těším. Pořád mě práce baví, dává mi smysl, je to fajn pocit. Hlavně jsem rád, že můžu v pondělí ráno přijít mezi lidi, kteří jsou podobně naladění jako já. Čas strávený v práci je někdy náročný, ale tohle mě nabíjí zpátky.

 

Jaká byla cesta na pozici RD?

Cesta byla dlouhá. Byla v ní spousta chyb i zásadních zkušeností. Například místo budování týmu jsem se až příliš věnoval obchodu a tím jsem ztratil nějaký čas.

Zároveň, možná i proto, je u nás v týmu nyní celá řada velkých a sebevědomých osobností. Každý z klíčových lidí to má velmi dobře srovnané a jasně ví, proč podniká. Potom se určitě snáz hledá průsečík pro společný růst kamkoliv, třeba právě na regionální ředitelství.

 

Co vás k postu RD dovedlo?

Opět trpělivost. Hledání cest, jak dál. Jsem celoživotní optimista, ve všem se snažím najít pozitiva. Myslím si, že někdo, kdo vede lidi, nesmí propadat panice. Takže i teď hledám pozitiva na GDPR. Podstatné pro nás bylo stavět byznys na zdravých základech. Pokud postavím něco na základech, které nejsou korektní, které nejsou fér vůči zákazníkům a třetím stranám, dříve nebo později se to vrátí. A netýká se to jen finančního poradenství.

 

Dělíte si čas na pracovní a osobní?

Dříve jsem to měl hodně smíchané, ale nebylo to pro mě ideální.Je dobré dát tam dělicí čáru. Nyní se snažím obě části oddělovat.

 

Kracmarik

Ing. Lukáš Kačmařík

Pochází z Frýdku-Místku, kde vystudoval Gymnázium Petra Bezruče. Po něm absolvoval VŠE v Praze, obor Mezinárodní obchod. Pracovní zkušenosti sbíral jako pomocný dělník při stavbě rychlostní komunikace R48 Frýdek-Místek – Český Těšín. Během studia VŠE začal spolupracovat s OVB. Už od dětství se věnuje šachu. Kromě toho má rád longboard, hudbu, výlety a hory.

 

Co vás motivuje do další práce?

Je před námi poslední pozice. Za tou jdeme. Chci tu být dál pro naše lidi, pro jejich kariéry, to mě baví. Dále chci, abychom tuto práci dělali stále kvalitně. Trh finančního poradenství se dnes rychle mění a my chceme být u toho. Současná generace finančních poradců má reálnou šanci ovlivnit veřejné mínění a vrátit pozici poradce mezi vážné a seriózní. Pro nekalé a lživé praktiky tady už není místo. Pomalu končí doba, kdy jsme se mohli vymlouvat na to, že nám pověst zkazil někdo jiný. Už jsme sami těmi, kdo určuje standardy. To je pro mě motivační.

 

Co vás ještě baví kromě práce?

Mám rád longboard, hory a šachy, také dobrou muziku, rád zajdu na koncert. Často jsme s partnerkou a naším psem někde na výletě, to mě baví. Čtu, poslouchám audioknihy a podcasty v rámci osobního rozvoje.

Kracmarik_sachy

Zmínil jste šachy. Pomohly vám nějakým způsobem ve vaší profesní kariéře?

Šachy jsou jedna ze skvělých věcí, která mě v životě potkala. Dnešní svět je hodně roztěkaný, všude je plno impulzů. Šachy mi pomohly koncentrovat se na práci, když je třeba. Sedět šest hodin u jedné partie s jedním soupeřem vás naučí se soustředit. Dále mě šachy naučily plánování a strategickému myšlení. Je toho hodně, co mi daly. Podle mě by to bylo na samostatné téma – vliv šachů na podnikání. Ale tuto aktivitu společně se sportem bych doporučil všem rodičům pro jejich děti. Podle mě je to skvělá cesta. A u nás mají šachy dobrou pověst.

 

Text: Martina Peřinková , Foto: Petr Kleiner

související témata