OVB Journal

Přehled > Články > OVB dělají lidi, kteří v ní pracují

OVB dělají lidi, kteří v ní pracují

Jedním z nejdůležitějších lidí, kteří se postarali o vstup OVB do České republiky, je SSLD Gerd Fink.

Gerd Fink

Kdy jste začal pracovat pro OVB?

Samotnému se mi to ani nechce věřit, protože mi to celé připadá, jako by to bylo včera, ale letos budu slavit kulaté výročí svého angažmá ve společnosti OVB. Má registrace se totiž datuje k 1. 11. 1988.

 

V OVB Česká republika jste byl hned od začátku, v roce 1993, je to tak?

Ano, po pádu železné opony v roce 1989 se nejen pro vaši zemi, ale i pro nás na její do té doby druhé straně začaly otevírat nové možnosti a obchodní příležitosti. Někteří němečtí zemští ředitelé se vydali budovat nové struktury ve spolkových zemích bývalé NDR, mne lákala Česká republika, protože jsem v této zemi ještě nikdy nebyl. Zjistil jsem si, že její hlavní město Praha je od mého tehdejšího působiště Bayreuthu vzdálené pouhých 203 km. Zeptal jsem se tedy tehdejšího jednatele společnosti Otto Wittschiera, zda existuje nějaká možnost jít budovat struktury do Čech. On mi na to odpověděl: „Nemám tušení, tak tam zajeď!“

 

Jak jste na to reagoval? Kdo vás pozval?

Každý, kdo měl možnost mě za těch 25 let působení v České republice poznat, ví, že jsem naprosto spontánní člověk. Tak jsem se jeden pátek ocitl na Václavském náměstí v Praze a jen podotýkám, že jsem tehdy neuměl ani slovo česky nebo anglicky. Zavítal jsem do první kavárny, stoupnul si doprostřed místnosti a nahlas jsem se zeptal, zda někdo z přítomných mluví německy. Tak prostě a obyčejně to celé v Česku začalo.

 

Co byla první myšlenka ve spojitosti s OVB Čr – neznámá posttotalitní země, neznámý jazyk, bez zázemí?

Mým snem bylo vybudovat v cizině to, co se podařilo Otto Wittschierovi v Německu, jen v mnohem větším měřítku! Dnes už to zní jako naprostá samozřejmost, ale nám se to opravdu podařilo až po desetiletech. Prvních deset let jsem do České republiky pouze investoval. Jelikož jsem nezlomný optimista, nikdy jsem nepřestal věřit, že jednoho dne svého cíle dosáhnu.

 

Jak bylo složité začít rekrutovat spolupracovníky? Co vám fungovalo? Jak se lidé, spolupracovníci, tvářili na novou příležitost? Navíc v modelu strukturální firmy, o kterém nic nevěděli?

Rekrutování bylo v úplných začátcích docela snadné. V České republice se jednalo o něco zcela nového, něco, co tu dosud nebylo. Sjednávali jsme jeden jednoduchý produkt stavebního spoření. V tehdejší době to byl díky nastaveným parametrům produkt velmi žádaný, trh po něm byl přímo hladový. Těžší bylo si získané spolupracovníky udržet. Rychle se pro něco nadchnout dokáže téměř každý, ale když pak realizovali 1,6 jednotky za smlouvu, provize se vyplácely ve splátkách, nikdo si zas až tak moc velké peníze nevydělal. Zůstali a vydrželi jen ti, kdo měli vizi, jako Miroslav Žemlička. Lidé už tehdy byli otevření a chtěli se učit, ale mnohým chyběla víra, že by to celé jednou mohlo skvěle fungovat! Osobně si myslím, že těm, kdo po celou dobu věřili myšlence OVB a její vizi, bychom dnes měli být vděčni.

 

V čem se Čr lišila od Německa, vaší domoviny, pokud jde o finanční produkty, finanční gramotnost? V čem byla ještě Čr specifická?

Zrovna tyto dvě země nelze mezi sebou srovnávat. V Německu jsme v té době již poskytovali komplexní majetkové poradenství,koncept Allfinanz, měli jsme k dispozici více produktů od různých produktových partnerů. V České republice jsme začínali od nuly, nejen co se produktů týče, ale i modelu strukturální firmy. Většina lidí tady navíc neměla valnou finanční gramotnost. A není ani se co divit. V bývalém režimu, který zde 40 let vládl a ve kterém měl každý takzvaně právo na práci, neměli lidé příliš jasné představy o tom, že peníze, pokud si nějaké uspoří, mohou investovat do bydlení, cestování nebo že u nich mohou nastat i nečekané životní situace.

 

Jak složité bylo klientům vysvětlit přidanou hodnotu finančního poradenství?

V začátcích se ještě nejednalo o klasické finanční poradenství, profefionální péče o klienta se začala koncipovat až postupem času nejen s přibývajícími produkty, ale především rozsahem témat, které jsme s našimi klienty řešili. Klienti si postupně sami začali uvědomovat, že sami nejsou schopni porovnávat parametry jednotlivých produktů a vybrat pro sebe ten opravdu nejvhodnější, a často ale ani nemohou mít k některým exkluzivním produktům na trhu vůbec přístup.

Zkušenosti našich finančních poradců s priorizací jednotlivých témat díky prováděné analýze finančních potřeb jsou pak už jen pro každého klienta vítanou přidanou hodnotou.

 

Nastala během vaší kariéry v Čr nějaká vážnější krize, kdy jste si řekl, že již nechcete pokračovat? A pokud ano, co vás nakonec přimělo zůstat a pokračovat?

Nevím, zda se to dnes dá nazvat vážnější krizí, ale samozřejmě i já jsem měl okamžiky, kdy jsem si říkal, zda by nebylo bývalo jednodušší v Čechách s OVB vůbec nezačínat. Ale jsem bývalý fotbalista a fotbal mě naučil, že prohrává pouze ten, kdo to vzdá – naopak ten, kdo se nevzdá, vždycky vyhraje. Víte a taky jsem z Kolína nad Rýnem a tam to mají lidé v povaze, že se jen tak nevzdávají.

 

Máte možnost srovnávat, působíte v 6 zemích. V čem je společnost OVB Allfinanz na trhu jedinečná i po čtvrt století?

Myslím si, že její jedinečnost spočívá v lidech, kteří v OVB pracují – ve 14 zemích, mluví různými jazyky, a přesto je to pořád jedna naše OVB. Tenhle fenomén lze těžko napodobit, a kromě nás to nikdo jiný nedokáže.

Máme možnost učit se z úspěchů a stejně tak i neúspěchů těch, kteří jich dosáhli a nebo si jimi prošli v jiných zemích před námi. A to nemluvím o tom, že naše velikost nám poskytuje i sociální výhody, které jsou nesrovnatelné!

 

Jaký je váš největší pracovní úspěch za více než 25 let kariéry? Nemyslíme tím povýšení.

Za svůj největší profesní úspěch považuji to, že se mi vždycky podařilo zvítězit sám nad sebou a poté ještě i sám sebe překonat. OVB je pro mne jako cesta. Bez minulosti není budoucnosti. Člověk musí pouze akceptovat minulost, a poté může změnit svou budoucnost.

 

Je něco, co byste za uplynulých 25 let udělal jinak?

Možná vás překvapím, ale určitě ne. Pro mne je podstatné, že jsem se ze všech svých chyb poučil. Na druhou stranu nejsem vůbec typ člověka, který by se neustále ohlížel za svojí minulostí. Snažím se vždy všechny své síly napřít do budoucnosti, kterou ještě mohu ovlivnit.

 

Co byste popřál OVB Allfinanz Čr do budoucích let?

Klid, trpělivost a víru ve vlastní silné stránky! Neboť my jsme a zůstaneme nejlepší!!!

Text: Martina Peřinková , Foto: Antonín Kratochvíl

související témata