Miroslav Šafr: Důležité je mít nejvyšší cíle

Na konci srpna 1996 jsem byl pozván do Německa na setkání vedoucích a ta cesta mě velmi změnila. Do té doby jsem nevěděl, co je to OVB. Znal jsem vlastně jen svého ředitele z Německa, pár lidí kolem mě a to bylo vše. Potkal jsem pár spolupracovníků, ale s těmi jsem neměl nic společného, to jsem si tenkrát myslel. Mně bylo 26, jim tak 40, 50. Ale v Německu najednou byli lidi stejně staří nebo i mladší než já a už dosáhli velkých úspěchů.

Jak jste se dozvěděl o OVB?

Můj tatínek byl házenkářský trenér, který působil v Plzni u mužů a trénoval i juniorskou reprezentaci. Po revoluci šel trénovat do Německa, kde se setkal s jedním ze zemských ředitelů firmy OVB. Když pak OVB vstupovala do České republiky, požádal tento ředitel mého tatínka o kontakty na lidi, kteří umějí německy a kteří by měli zájem zabývat se finančním poradenstvím.

Co vás přesvědčilo, abyste to v OVB zkusil?

Po vysoké škole jsem nastoupil do zaměstnání do Škodovky v Plzni. Brzy jsem ale zjistil, že asi nebudu dobrým zaměstnancem. Nebyl jsem zaměstnanecký typ, a proto jsem začal podnikat v různých oblastech. Například jsem dovážel víno z Moravy. Ale dlouhodobě mě to neuspokojovalo. Věděl jsem, že nechci celý život prodávat víno.

Potom jsem se setkal s OVB a líbilo se mi, že firma nabízela začátečníkům bezplatně kvalitní know-how, propracovaný systém školení a možnost stát se užitečným pro své klienty. Velice důležité pro mě bylo, že součástí smlouvy s OVB je plán kariéry, tedy transparentní a závazný dokument, kde je exaktně popsáno, co má člověk udělat, aby dosáhl až na vrchol. Takže stačilo si ten dokument pečlivě prostudovat a pak už jen splnit podmínky tam popsané. Kariérní plán je obrovská hodnota této firmy.

Rodina vás podpořila?

Pro mě byl vzorem vždy táta, který mě vlastně k firmě dostal a podporoval mě. I když jsem na začátku pochyboval z toho důvodu, že jsme pro klienty měli jen málo produktů. Táta mě utvrzovalv tom, že v Německu to opravdu funguje. A pokud jde o kamarády, některé z těch nejbližších jsem pozval na úvodní školení. A i když dnes už ve firmě nepracují, podpořili mě, protože pochopili, jak ta práce funguje.

V čem byla doba před 25 lety jiná pro vaši práci?

Na jedné straně jsme neměli téměř žádnou konkurenci, na druhé straně tu ale nebyl rozvitý finanční trh. Když jsme se školili, slyšeli jsme, jaké všechny produkty můžeme poskytovat klientům. My jsme tu ale měli pouze stavební spoření od dvou stavebních spořitelen.

Jak tehdy fungoval nábor?

V 90. letech více fungovaly inzeráty. Ale jinak fungovaly stejné principy jako dneska, tedy nábor spolupracovníků mezi klienty, rodinou a známými. Ačkoliv jsme na základním školení mívali více lidí z inzerátů, nakonec to bylo tak půl na půl s lidmi, co přišli z okruhu známých a klientů.

Pomáhali jste si s ostatními spolupracovníky? Nebo kde jste brali inspiraci?

Měli jsme školení z Německa, postupy práce a inspirace jsme tedy hledali tam. Vzájemně jsme tady moc nespolupracovali. Já jsem ze začátku o ostatních lidech z OVB vůbec nevěděl. Existovala velká skupina pana Žemličky, pak tady byl pan Mucha a pak já. V prvních letech jsem je vůbec nepotkal.

Co považujete za zlomový moment ve vaší kariéře?

Začal jsem fungovat v roce 1993, v roce 1994 jsem se stal obchodním vedoucím. Ale nebyl jsem zpočátku příliš úspěšný, protože jsem byl ten typ člověka, který si na všechno musí přijít sám. Takže jsem zkoušel metodou pokus/omyl. Ani jsem neměl vyjasněné své priority. Nepatřil jsem tedy k těm nejlepším obchodním vedoucím. Na konci srpna 1996 jsem byl pozván do Německa na setkání vedoucích a ta cesta mě velmi změnila. Do té doby jsem nevěděl, co je to OVB. Znal jsem vlastně jen svého ředitele z Německa, pár lidí kolem mě a to bylo vše. Potkal jsem pár spolupracovníků, ale s těmi jsem neměl nic společného, to jsem si tenkrát myslel. Mně bylo 26, jim tak 40, 50. Ale v Německu najednou byli lidi stejně staří nebo i mladší než já a už dosáhli velkých úspěchů. To německé FKT mě tehdy tak namotivovalo, že po návratu jsem začal pracovat naplno. Začal jsem pracovat. Od brzkého rána do pozdního večera, sedm dní v týdnu. Začal jsem ale hlavně dodržovat osvědčené systémy práce, prověřené know-how. Za 5 měsíců jsem dosáhl toho, o co jsem se předtím snažil dva roky, stal jsem se oblastním vedoucím. Za další rok pak oblastním ředitelem, o dva roky později regionálním a potom zemským ředitelem. Najednou jsem začal dělat, co jsem měl, a kariéra najednou letěla strmě nahoru.

Co byste popřál OVB do dalších 25 let?

Aby firma OVB byla stále tak úspěšná, aby si zachovala všechny hodnoty a tradice, které ji udělaly úspěšnou. A aby firma naslouchala svým spolupracovníkům.