Dana Benáčková: Práci dělám s láskou

Jak jste se dozvěděla o společnosti OVB?

Jednoho dne mi zazvonil telefon. Volal mi bratr a chtěl se sejít. Na schůzce mi začal vykládat o velkém světě a řekl mi: Danuško, pojď do toho. Odpověděla jsem mu ale, že tohle bych já nikdy dělat nemohla. Odmítla jsem ho ještě jednou. Až na třetí pokus jsem přijala pozvánku na seminář. Radím spolupracovníkům, aby neházeli flintu do žita vždy, když uslyší ne. Lidi mají plnou hlavu obav, strachů a to bývá důvod odmítnutí, berte „ne“ jako prosbu o pomoc. Vy musíte najít způsob, jak a kdy to správně říct, aby se to do té hlavy dostalo. Děkuji za tuto šanci Ing. Miroslavu Žemličkovi. Jsem vděčná, že to nevzdal a že našel způsob, jak mě oslovit. Mám pocit, že jsem se pro tuto práci narodila.

Co vás přesvědčilo, abyste to s OVB zkusila?

Nebavilo mě už zaměstnání ve školství a dívala jsem se, co bych mohla dělat dál, co dělají úspěšní lidé. Ale kolem mě jich moc nebylo. Věděla jsem, že když udělám změnu, nechci ji jen na dva roky. Chtěla jsem pracovat s lidmi a být jim užitečná. A to bylo právě to, co mě přesvědčilo. Každé přání v konečné fázi končí u peněz, na tom je vidět, že nás potřebuje každý. Když tu práci děláte s láskou a pomáháte lidem, jsou lidé spokojení. Jsme vlastně finanční lékaři, kteří léčí lidi, aby byli finančně zdraví. Úspěšní jsme tam, kde jsme užiteční, ne kde využíváme. Jsou pouze tři věci, které si za peníze nekoupíte. A to je zdraví, vztahy a čas.

Jsem přesvědčená o tom, že stálého a dlouhodobého finančního poradce potřebuje každý. Mít ho je stejné jako mít doma poklad. Kromě užitečnosti mě přesvědčila také svoboda, peníze a perspektiva.

Kdy jste se začala věnovat OVB naplno?

Když se rozhodnu, tak každou věc dělám na sto procent. Se zaměstnaneckým přístupem nemůžete pochopit strukturální systém a kariérní plán. To chvíli trvá a i mně to trvalo nějakých devět měsíců. Pak najednou jsem začala přemýšlet jinak. Přes 20 let jsem byla ve školství a tam jsem chtěla, aby všichni dělali to, co jim říkám.Tady jsem poznala, že když změním sebe, změním okolí. Ve školství jsem řešila i to, co jsem nikdy nemohla vyřešit. V OVB se snažím dodržovat jednu moudrost: Bože, dej mi schopnost v klidu řešit to, co řešit můžu, a naopak neřešit to, co nemůžu. A moudrost jedno a druhé rozlišit.

Zpočátku jsem dělala OVB při práci, ve volných chvílích, i o víkendech. Když člověk chce uspět, musí tomu něco obětovat. Po devíti měsících, když jsem nastartovala, jsem za půl roku byla najednou obchodní vedoucí ani jsem nevěděla jak. Jakmile jsem se stala GST, skončila jsem s prací.To už bylo hodně rozjeté. A časově se to už nedalo se zaměstnáním zvládnout.

Podpořila vás rodina?

Klíčový byl pro mě bratr Ing. Žemlička. A stále je. Už na začátku jsem věděla, že moje děti nebudou zaměstnanci, akorát jsem je musela nechat dozrát. A doba zrání je u každého jiná. Moje dcera projela svět, naučila se jazyky, dnes mluví čtyřmi a také pracuje v OVB.

V čem byla doba před 25 lety pro vaši práci jiná?

Bylo to lehčí v tom, že nebyla konkurence. Ale zase těžší bylo, že přišly nové věci, které lidé neměli v povědomí. Dnes už něco o finančním poradenství vědí. Všechny věci jsme si dělali na koleně, s kalkulačkou, z tabulek jsme si počítali procenta, promile. Dnes se už nemusí skoro nic počítat. Ale vývoj se nedá zastavit a změny budou přicházet. Dobrý podnikatel je vítá a využije, to ho posune ještě dál. Jako třeba zkoušky, které dříve nebyly a dnes jsou. My jsme se vzdělávali tak, že jsme probírali filozofii a evropský trh, protože na našem trhu ještě nebyli žádní partneři. Začali jsme dělat analýzy, což je 80 procent práce, ale neměli jsme produkty. Až po 9 měsících jsme uzavřeli smlouvu s prvním partnerem a dostali jsme do portfolia první produkt – stavební spoření.

Udělala byste dnes něco jinak?

Vždy jsem pracovala a pracuji podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Některé věci by se mohly udělat jinak, ale pouze tehdy, když by k nim člověk dozrál dříve. Řídím se mottem: Lidské dějiny jsou vteřinou mezi dvěma kroky poutníka. Ti dobří kráčejí vyrovnaným krokem, ostatní, aniž by to věděli, kolem nich tančí dobové tance. A existuje ještě jedno přírodní pravidlo a platí pro všechny – co dávám, dostávám.

Co podle vás buduje dobré jméno OVB?

Vždycky a jenom spokojení aktivní spolupracovníci a spokojení klienti. K tomu je třeba mít ještě fungující vztahy s obchodními partnery, kteří si ale uvědomují, že to finanční poradce dává svou kůži na trh, a že když se něco stane, klient nepřijde za bankou, ale za poradcem.

Měla jste během 25 let v OVB období krize, kdy jste přemýšlela, zda má vaše práce smysl?

Každá aktivita přináší malé i velké krize. Ale já je beru jako zkoušky. Když je člověk překoná, tak ho to posune dál než úspěch. Člověk by se měl poučit z chyb, ale neměl by se dlouho šťourat v minulosti. Měl by žít přítomností s pohledem do budoucnosti.

Kromě začátku, kdy mě tížilo, že jsem měla hotové analýzy, ale neměla jsem produkty, přišla druhá krize v období, kdy jsem měla v týmu přes sto lidí a do toho ještě klienty. A den má jenom 24 hodin. Chtěl ajsem tedy omezit klienty, protože firma byla priorita. Ti ale nechtěli, že si počkají. Začínala jsem tedy klienty předávat kolegům, obratem se mi ale vraceli. Protože jakmile už má klient jednoho finančního poradce, nechce jiného. Nakonec jsem to musela vyřešit tak, že mám dvě asistentky, které mi pomáhají. Asi třetinu z více než 400 lidí se mi podařilo předat. Ostatní u mě ale zůstali.

Co byste popřála OVB do dalších 25 let?

Moje přání vychází z filozofie OVB. Budujme vztahy, svoji firmu, pečujme o své klienty, a to celé zabalme do lásky. Pak budeme úspěšní.

Jaké rady byste dala novým spolupracovníkům?

Přijmout filozofii OVB. K tomu přidat píli, vytrvalost a disciplínu, pak budou úspěšní. Úspěch je třeba přijmout. A je třeba se připravit na to, že úspěch je dlážděn kamínky neúspěchu. Vždy tu budou překážky. Pokud je obejdeme, přijde ta samá znovu. Překážky se musejí překonat, ne obcházet. Důležitá je rovněž víra v sebe, pak vám to půjde snadněji.