BD Daniel Macoun: Cesta je cíl

Do OVB ho přivedl kamarád, kterému důvěřoval. O 9 let později je z Daniela Macouna oblastní ředitel, což dosud považuje za svůj největší pracovní úspěch. Nejen o jeho cestě k pozici oblastního ředitele jsme si povídali v jeho plzeňské kanceláři.

Daniel Macoun se pro optimální pracovní výkon potřebuje cítit dobře. Což se odráží i na výběru místa, kde pracuje. „Potřebuji mít uklizeno, dobrý vzduch, a pozitivní atmosféru. Neobešel bych se bez spolupracovníků, pracovat sám v kanceláři se nějakou chvíli dá, rád se zavřu… ale po týdnu by mě to přestalo bavit,“ vysvětluje a dodává, „nesmí chybět vybavení jako televize kvůli sledování sportu a poslouchání hudby. A samozřejmě květiny kvůli svěží atmosféře.“

Pracovní týden si udržuje pestrý. Každý den je pro něj trochu jiný. Liší se hlavně náplní práce. Dny si dělí na ty, kdy se věnuje klientské práci, jiný si zase nechává na čistě ředitelské činnosti, plánovací činnosti a podobně. „Ale pracuji podle týdenního vzorového diáře, takže je to podobné a opakující se spíše na týdenní bázi,“ říká. Tím, že je pro něj každý den trošku odlišný, těší se obecně na to, co každý další den přinese. Energii mu během dne samozřejmě přináší jakékoliv pozitivní zprávy od spolupracovníků, například když se podělí o nějaký větší či menší úspěch u klientů, v náboru apod.

Pro Daniela Macouna je důležité další sebevzdělávání. Dobře si uvědomuje, jak dynamicky se obor finančního poradenství mění. „Sebevzdělávání je pro naši profesi nezbytné. Jsme v oboru, který je rychlý, předvídá, může předbíhat dobu a vstupuje se do něj 
s myšlenkou, že až v průběhu se člověk většinu věcí bude učit. Bez toho bych dnes nebyl ředitel,“ domnívá se. Právě post oblastního ředitele je aktuálně pro něj největší úspěch kariéry. Když se ale poohlédne zpátky, považuje každý další krok v tu chvíli za největší úspěch. V součtu jeho úspěchů v OVB tak je například získání klienta, což bylo pro něj jako introverta velkým úspěchem, dále získání prvního spolupracovníka, stát se manažerem, mít prvního manažera v týmu, stát se ředitelem…

Daniel Macoun ale neusíná na vavřínech. Přestože je se svou kariérou spokojený, míří ještě výše. „Jsme jedno z nejmladších ředitelství v OVB. Je spousta věcí, které jsme schopni zvládnout, a budeme jednou zemské ředitelství. Myslím, že spíš cesta je cíl,“ říká.
Důležitá je pro něj i motivace. Tou jsou hlavně rozhovory s lidmi okolo něj. Snaží se, aby pro něj motivace vlastně nebyla tak extra téma. Proto se drží opakujících se činnosti a zvyků. A důležité je umět se pravidelně odměňovat. „Jak praví kniha Ivo Tomana, vnější motivace je jako smrad,“ uvádí. A co motivace spolupracovníků? „Pomáhám jim vlastní motivaci najít a snažím se k tomu tvořit prostředí,“ vysvětluje.

Celou kariéru v OVB ho provází racionální přístup. Snaží se brát věci tak, jak jsou, a stát nohama na zemi. Díky tomu je schopný správně dávat zpětnou vazbu, bez emocí se koukat na situace a nenechat se strhávat nečekanými vlivy. Když by mohl dát radu svému mladšímu já na začátku kariéry v OVB, byly by to hned rady dvě: méně přemýšlej, více konej. A užívej si to. Tento přístup mu pomáhal i v době, kdy se mu úplně nedařilo podle představ. „Neúspěch jsem zažil nejeden. Jde to ruku v ruce s naší prací. Pomohly mi rozhovory s lidmi okolo mě, nadřízenou strukturou… Připomenout si, že život je zábava, že je potřeba si každý den užívat, připomenout si, že podnikám, a tedy tvořím něco dlouhodobého. A nějaký špatný den nebo i období mě v tom přece nemůže zabrzdit,“ podotýká.

Daniel Macoun mezi své koníčky řadí práci. A hudbu a sport. Konkrétně hru na bicí a futsal. „Dalšími rekreačními sporty se snažím udržet v kondici. A rád občas fotím, točím a stříhám
videa,“ uzavírá Daniel Macoun.