Ladislav Rostaš: Jdu si za svými sny

Ladislav Rostaš se zařadil mezi další úspěšné absolventy Letního podnikatelského kempu Nadace ZET, jehož je OVB již pátým rokem stabilním partnerem. I na Ladislavově případu se ukazuje, že společensky odpovědné aktivity, v tomto případě zaměřené na pomoc dětem z dětských domovů a sociálně slabých rodin, mají velký smysl. Láďa se, i díky Nadaci ZET, po odchodu z dětského domova dokázal postavit na vlastní nohy.

S Láďou se potkáváme v hotelu NH Prague City, kde za hodinu začíná jeho čtvrtá výstava portrétních fotografií. Přichází na první pohled drobný mladý muž. Jeho portrétní fotografie, na které se zaměřuje, ukazují, že Láďa dokáže velice citlivě pracovat s momentální náladou klientů a místem focení. A jeho klidná až plachá povaha ho v portrétní fotografii nijak nelimituje, ale naopak pomáhá.

Jak jsi se dostal k fotografování?

Fotografovat mě baví už od dvanácti let, kdy jsem byl v dětském domově. Rád jsem používal malý digitální foťák. Kromě focení rostlin jsem dělal i různé momentky dětí, a protože reakce na moje snímky byly pozitivní, což mě velmi povzbudilo a nadchlo, tak jsem se této činnosti začal dále intenzivněji věnovat.

Jakou roli v tvém životě sehrála účast na Letním podnikatelském kempu Nadace ZET?

Roky utíkaly, a já jsem v osmnácti letech opustil dětský domov ve Vysoké Peci, a zároveň jsem dostal nabídku, že bych se mohl zúčastnit Letního podnikatelského kempu. Řekl jsem si, že to zkusím. Tam jsem potkal kamarádku, která měla profesionální fotoaparát, a tak to začalo.

Povídali jsme si o focení celou dobu, kdy trval podnikatelský kemp. Fotili jsme přírodu, účastníky kempu, když byli venku a věnovali se různým aktivitám, které kemp přináší. Zde jsem se hodně naučil a načerpal maximální množství informací, ale hlavně jsem potkal spoustu inspirativních lidí s podobnými radostmi i starostmi jako mám já. Díky podnikatelskému kempu jsem zjistil, co chci v životě dělat, co by mě mohlo bavit a dokonce živit. Seznámil jsem se se základními principy podnikání, a za to díky i OVB, která se podílí na realizaci kempu. Je to podaná ruka, šikovné rady, vedení a otevření příležitostí, které dokáží změnit směr v kariéře i v životě.

Co tě na fotografování nejvíc baví?

Snažím se zachytit duši a momentální rozpoložení lidí, zaznamenat přirozenost a pohodu. Potřebuji osobní kontakt s lidmi, na tom mi nejvíce záleží. Baví mě společně hledat to, aby se lidé cítili na fotografii dobře. Fotky vznikají pod vlivem momentální nálady a rozpoložení, takže mnoho věcí dopředu neplánuji.

Co z toho, co jsi se na kempu naučil, používáš ve svém životě jako fotograf?

Na kempu jsme probírali podnikatelský plán, jaké jsou výhody a nevýhody podnikání. Po kempu mi přišly první nabídky, že bych mohl fotit nejen pro školy, ale i pro organizace. To mě přesvědčilo, že do toho půjdu, a tak jsem si založil živnostenský list. Jsem šťastný za to, že jsem tam byl. Myslím, že jsem se stal úspěšným mladým fotografem, který má dostatek práce, ale vím, že na sobě ještě musím pořádně pracovat. Je to nekončící proces posouvání se dopředu.

Na jaký styl fotografie se zaměřuješ a proč?

Nejvíce se zaměřuji na portrétní fotografie, např. svatby, ale i jiné zakázky. Občas fotím i známé osobnosti, například herce Jirku Mádla a Evu Josefíkovou. Mám rád osobní kontakt. Tento rok jsem začal organizovat svoji charitativní výstavu, kde budu fotit umělce, jako např. zpěváka Ondřeje Rumla, Natálii Grossovou, máme naplánovanou i herečku Anetu Krejčíkovou nebo Aničku Slováčkovou. Výtěžek půjde na nadační fond Veroniky Kašákové, který pomohl i mě.   Velmi mě těší, že i já tak mohu pomoct dobré věci.

Jak tvoje fotografování ovlivnila covidová omezení?

Zavřené restaurace, prázdné ulice, zrušené kulturní akce, sportovní zápasy… to naštěstí na můj styl a zaměření fotek nemělo takový vliv, jak jsem čekal. Myslel jsem, že poptávka bude slabá, ale těch zakázek přišlo poměrně dost, jak rodinné focení, portréty lidí, poté se v létě rozjely i svatby. Stále si ale udržuji i brigádní zaměstnání jako jistotu příjmu, ale i tak doufám že se budu věnovat někdy focení zcela naplno.

Zakázky získávám přes sociální sítě, protože mám Instagram i Facebook a základna fanoušků se mi rozrůstá. A samozřejmě i díky doporučením. Pořádám i výstavy. Moje první výstava byla v Jirkově, kde bydlím, druhá výstava byla na Červeném Hrádku, poté jedna v Brně a nyní zde v Praze, díky nadaci ZET.

Kam by ses chtěl do budoucna posunout, co je tvůj sen?

Moje plány jsou zatím pořídit si lepší techniku. Veškeré své vydělané peníze dávám do techniky a vybavení. Příští rok nebo v blízké budoucnosti chci otevřít i svůj ateliér, abych mohl poskytovat ještě kvalitnější služby, a tím získávat více zakázek na fotografování. To je můj sen.

Moje osobní a životní cíle jsou – být šťastný, zdravý a finančně zabezpečený.