Část financí můžeme postrádat, když někomu konkrétnímu pomůžou zlepšit budoucnost

Janis Sidovský a Pavel Vítek jsou známé osobnosti kulturního a uměleckého života. Jsou také klienty OVB Allfinanz, kde oceňují spolehlivost a nevtíravý způsob spolupráce. Žijí přímo pod Karlštejnem a v rozhovoru o financích jsme nemohli vynechat jejich charitativní činnosti.

Jak jste se seznámili s panem Tůmou a co rozhodlo o tom, že jste se stali klienty OVB?

Janis Sidovský (J.S.): Seznámila nás kamarádka a doporučila jeho služby. Po prvním setkání jsme se shodli, že pověst pana Tůmy, coby spolehlivého a diskrétního finančního poradce, odpovídá skutečnosti.

S čím vším vám pan Tůma pomohl a pomáhá?

J.S.: Především s plánováním investic a rozložením financí podle našich potřeb.

Jak probíhá vaše spolupráce – scházíte se pravidelně, ozývá se on vám nebo vy jemu?

Pavel Vítek (P.V.): Scházíme se podle našich časových možností, určitě ale několikrát do roka. A pro operativní záležitosti komunikujeme e-mailem. Většinou píšeme my, pan Tůma nepatří k poradcům, kteří zahrnují své klienty spamem nabídek.

V čem vám přístup OVB vyhovuje?

J.S.: Spolehlivostí a nevtíravým způsobem spolupráce. V minulosti se na mě obracela řada finančních společností i jednotlivých konzultantů a jen mě jejich telefonáty a e-maily zdržovaly. Teď mám klid.

P.V.: Pro mě je cenná ochota vysvětlit i laikům, jakými v tomto oboru jsme, možnosti zhodnocení financí anebo jejich bezpečného investování.

Existuje něco, za co vám nikdy není líto utratit peníze?

J.S.: Určitě za cestování, jde o investici do poznání a odpočinku, což je pro spokojený a plnohodnotný život důležité.

Přeskočme k vašim profesím. Jaké profesní plány pro nejbližší měsíce máte?

P.V.: Momentálně mě můžete vidět v úspěšné divadelní adaptaci filmové komedie Světáci, s níž hostujeme po celé republice. Chystám se také na muzikál Bídníci, jehož obnovená premiéra se má uskutečnit v březnu 2012 a průběžně vystupuji s vlastním koncertním programem nebo v rámci společenských akcí od Aše přes Znojmo až po Bratislavu a Košice.

J.S.: Mám za sebou celkem úspěšný rok, kdy jsem kromě marketingu vedl také vlastní tvorbu TV Barrandov. Povedl se nám návrat velké filmové soutěže Videostop a diváci se bavili také při pořadech jako To byl náš hit, Prominenti nebo Splněné sny. Teď připravuji program pro nadcházející sezóny a přemýšlím, jak více vyprofilovat naši stanici, která se za tři roky vysílání stala čtvrtou nejsledovanější v zemi.

Vy, pane Sidovský, jste byl v 90. letech v podstatě průkopníkem nového přístupu k managementu v kultuře, k PR hvězd i k producentství. Z čeho jste vlastně tehdy čerpal své know-how?

J.S.: Dá se to tak říct a šlo o cestu pokus – omyl, žádné školy jsem neměl, jen praxi. Obdivoval jsem od mala americký šoubyznys a některé prvky, jako práci s hvězdami, PR nebo styl velkých eventů, jsem se pokusil přenést k nám do Čech. Nyní, jako manažer TV Barrandov, zkušenosti úročím a rozvíjím v zábavné formáty.

Pane Vítku, v jednom televizním pořadu jste vzpomínal na bohémská léta na pražské DAMU. Myslel jste tehdy na škole na činoherní divadelní kariéru, nebo vám bylo od začátku jasné, že vaše cesta je zpěv a vše, co je s ním spojené?

P.V.: Vždy jsem se chtěl věnovat herectví i zpěvu zároveň, což mi splnilo účinkování v mnoha českých i světových muzikálech. Měl jsem příležitost si zahrát spoustu rolí, ale přece jen při koncertech musí člověk obhájit sám sebe. Každá z těch oblastí mě obohacuje něčím jiným.

Oba jste ve svých profesích velmi aktivní – co vás na vaší práci stále vzrušuje a táhne dál?

J.S.: Pro mě je televize novou výzvou, v mnoha směrech jsem v tom prostředí nováček, takže mi umožňuje další rozvoj. A je to adrenalinové prostředí – každé ráno čekáte na výsledky sledovanosti, které člověka nutí neustále přemýšlet, jak diváky zaujmout.

P.V.: Jsem typ, který po dosažení určitého horizontu rád přijímá další výzvy a nabídky. Mám prostě potřebu se neustále posouvat dál, protože nudu v životě, a to i v tom profesním, nemám rád.

Léta společně žijete za Prahou, pod Karlštejnem. Co vás sem přilákalo? Jsou v okolí nějaká místa, kam se rádi vracíte? Stali jste se karlštejnskými patrioty?

P.V.: Krajinu podél Berounky si Karel IV. nenašel náhodou, je to magické místo plné harmonie. Určitě z nás patrioti jsou, do Prahy bychom se už nevrátili. Venkov, alespoň mě, srovnal hodnotový žebříček a naučil mě žít v souladu s přírodou. V Praze už skoro nepoznáte, že jsou čtyři roční období, na Karlštejně, v chráněné krajinné oblasti, se naučíte jinak vnímat životní cyklus, nebe je tu plné hvězd a místo do supermarketů chodíte po lesích.

Jste aktivní i v charitě – podle čeho si projekty, které podpoříte, vybíráte? V čem je pro vás charitativní činnost významná?

J.S.: Spolupracoval jsem s Nadačním fondem Kapka naděje, dokonce patřím k jeho zakládajícím členům, podílel jsem se také na projektech Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. U nás na Karlštejně jsem poukázal 300 000 korun na opravu omítek místního hradu. A Pavel často vystupuje na dobročinných akcích bez nároku na honorář. Bohužel, máme i špatné zkušenosti, zvlášť s charitativními koncerty, kdy nebylo jasné, na jaký účel organizátoři výtěžek věnují. Proto jsme docela obezřetní a spojení s humanitárními akcemi pečlivě zvažujeme. V poslední době jsme oba podpořili benefiční projekt Art For Life, jehož výtěžek je věnován pražskému Domu světla, jež se stará o pacienty s HIV infekcí a nemocí AIDS. Vydražili jsme ve prospěch tohoto projektu umělecká díla a stali se tvářemi kalendáře roku 2010, pro který nás fotografovala Ida Saudková.

V současné době přispíváme na studia jednomu tibetskému chlapci, jehož podporu zprostředkovalo sdružení Pro Tibet. Rozhodli jsme se pro tuto adopci na dálku jednak z důvodu, že patrně nebudeme mít vlastní děti, a pak po návštěvě Barmy. Když jsme viděli opravdu drsné životní podmínky většiny obyvatel, dohodli jsme se, že nějaké prostředky můžeme postrádat, když někomu konkrétnímu pomůžou zlepšit budoucnost.