Déjà vu penzijní reformy a prodejní příběh pravidelného investování

Téma penzijní reformy – myslím té skutečné reformy, tedy ne pouze v podobě úprav parametrů stávajícího průběžného systému, ale postavení druhé „nohy“ ve formě vyvedení části sociálního pojištění do soukromého spoření – se nám v posledních letech neustále vrací. Politici z jednoho či druhého tábora se snaží svou podporou nebo odporem k soukromému spoření získávat politické body, nicméně vzhledem ke složitosti problému a jeho politické ožehavosti se stále ne a ne dohodnout a provést kroky, které jsou nutné k odstartování celého procesu.

V současné době se zdá, že jsme se realizaci reformy a zavedení možnosti vyvést si část sociálního pojištění do soukromého pilíře (tzv. druhý pilíř, třetím pilířem jsou současné penzijní fondy) o pár kroků přiblížili. Postupně se dolaďují další a další detaily a zodpovídají se další otázky. Mezi nimi jsou také otázky týkající se role nezávislých poradců a způsobu jejich odměňování. V současné době se zdá, že bude nezávislým poradcům umožněno zprostředkovávat vstup do druhého pilíře a do konkrétních fondů a získávat za to provizi.

Nicméně navržené výše provizí nejsou zdaleka takové terno, jak se poradenský trh původně těšil. Negativní zkušenosti slovenské reformy byly pro české politiky příliš velkým strašákem, a proto se snaží tuto oblast přesně definovat a regulovat. I tak může být zprostředkování druhého pilíře pro poradce zajímavé, a to zejména z pohledu velikosti trhu. A navíc, toto téma přináší ještě jeden zajímavý efekt - prodejní příběh pro pravidelné investice do podílových fondů.

Co nám návrhem penzijní reformy politici vlastně říkají?

• Nelíbí se nám stávající podoba penzijních fondů, lidé by si měli odkládat své dlouhodobé rezervy do institucí, které budou fungovat jiným způsobem.
• Zejména je potřeba oddělit majetek investorů od majetku správce fondu.
• Fondy by neměly mít jen jednu - konzervativní - investiční strategii, nabídka by měla být širší. Povinnost vykázat každý rok kladný výnos výrazně snižuje potenciál zhodnocení.
• Pokud si člověk zvolí dynamickou investiční strategii, nemělo by se jednat o strnulý stav, ale mělo by s rostoucím věkem budoucího penzisty docházet k postupnému zkonzervativňování investiční strategie.

Jinými slovy říkají - pokud si lidé chtějí vytvářet rezervy pro svůj důchod, měli by investovat své prostředky do otevřených podílových fondů. Ty totiž splňují podmínku oddělení majetku fondu od jeho správce, nabízejí širokou škálu investičních strategií, musejí mít transparentní poplatkovou strukturu atd. V rámci druhého pilíře tak sice vzniknou nové důchodové správcovské společnosti, ale budou fakticky kopírovat fungování kolektivního investování. Vznikne několik nových fondů vedle několika tisícovek jiných, které jsou již dnes na českém trhu dostupné.

Zároveň se bude investiční strategie důchodových rezerv řídit systémem životního cyklu, což je pro každého finančního poradce věc běžně známá již více než 5 let. Politici české veřejnosti tedy říkají - vytvářejte si na svůj důchod rezervy a dělejte to tak, jak vám to již několik let radí finanční poradci - prostřednictvím programů životního cyklu investujících do otevřených podílových fondů.

To, co nám politici nabízejí pro vylepšení stávajícího stavu, je, že pro tyto investice budeme moci využít 3 procentní body ze sociálního pojištění, které bychom jinak museli odevzdat do průběžného systému. Pokud toho ale využijeme, budeme muset také něco oželet:

• Likviditu v průběhu programu - pokud investuji prostředky ze svého čistého příjmu, mohu si je z podílových fondů kdykoli vybrat. Úspory jdoucí do fondů ze sociálního pojištění nemohu využít dříve, než dosáhnu důchodového věku.
• Možnost s penězi libovolně nakládat při dosažení důchodového věku.
• Pravděpodobně také možnost uspořené peníze dědit.

Kromě toho budeme muset přijmout ještě jedno riziko - riziko politické, totiž že nám některá z příštích vlád prostředky z tohoto „soukromého" druhého pilíře zestátní podobně, jako se tomu stalo v Maďarsku. To je mnohem významnější riziko než kolísavost akciových trhů, jaké jsme svědky např. v době psaní těchto řádek, tedy v polovině léta 2011. Výhodou „nelikvidnosti" druhého pilíře bude to, že klienti budou automaticky dodržovat investiční disciplínu, platby z jejich sociálního pojištění budou odcházet pravidelně bez ohledu na situaci na trzích.

Toto je silný prodejní příběh, kterého mohou finanční poradci využít, aniž by museli čekat na to, jak složitá vyjednávání o konkrétní podobě penzijní reformy vlastně dopadnou.