Justin Valeš - Za úspěchy i neúspěchy jsem odpovědný jen sám sobě

Po maturitě se rozhodl vzít život do svých rukou. Sbalil si pár věcí a odjel do Prahy, kde si sehnal práci i bydlení. Když se přesvědčil, že mu OVB dokáže zajistit stabilní příjem, opustil jisté místo v zaměstnání a vrhnul se do podnikání. Dnes patří jeho struktura k nejlepším v republice.

Když jste se rozhodl hledat štěstí v Praze, měl jste zde nějaké zázemí?

Neměl. Do Prahy jsem odjel s pětistovkou v kapse, v tašce jsem měl tři košile, dvoje džíny, ponožky a spodní prádlo. Věřil jsem ale, že se v Praze nějak uplatním, protože se říkalo, že v hlavním městě je hodně pracovních příležitostí, navíc dobře placených.

Co jste tedy dělal, abyste nezůstal bez prostředků?

Musel jsem si rychle najít podnájem. Zpočátku jsem bydlel s dalšími čtyřmi lidmi, protože vlastní bydlení jsem si nemohl dovolit. První zaměstnání jsem získal v mezinárodní logistické společnosti, kde jsem nastoupil na pozici snad nejnižšího manažera, který tam v té době mohl být. Pro Prahu a střední Čechy jsem tehdy zajišťoval bezproblémový chod obchodů se stávajícími partnery. Zároveň jsem vyhledával nové partnery, abych společnosti zvyšoval hospodářský zisk. Asi za rok jsem dostal od svého největšího klienta, který obchodoval s výpočetní technikou a mobilními operátory, nabídku, abych pro něho začal pracovat. Jednalo se o lépe placenou pozici na úrovni průměrného manažera. Nebyla to práce, po níž bych vyloženě toužil, ale zlákalo mě nezanedbatelné finanční přilepšení. Jelikož jsem se v prvních měsících osvědčil, vybralo si mě zahraniční vedení společnosti a dosadilo mě do pozice obchodního ředitele pro ČR. Na této pozici jsem se věnoval nejen obchodu, ale i marketingu, logistice, IT či reklamacím. Mým úkolem bylo také vytvořit fungující obchodní síť po celé republice a zvyšovat obrat v kamenných pobočkách. Jenže mě práce v této společnosti nebavila.

A právě v té době jste potkal OVB?

Zrovna v tomto období jsem díky svým kamarádům poznal dnes již zemského ředitele Martina Zoubka. Bylo mi 24 let, byl jsem na „vrcholu své profesní kariéry", ale ne na finančním vrcholu, po kterém jsem toužil. V té době jsem byl ochoten změnit jen brand, tedy přejít jako manažer do jiné společnosti. Martin mi sice ihned nabídl možnost podnikání, tedy pracovat jen na svůj účet a být odpovědný pouze sám sobě. Protože mi ale nenabídl žádný stabilní příjem, odmítl jsem ho. Martin byl velice neodbytný a stále mě zval na nějaké schůzky a snažil se mě k podnikání s ním přesvědčit. Asi po čtyřech měsících jsem mu slíbil, abych měl klid, že si udělám živnostenský list a u OVB se zaregistruji. Poté jsem absolvoval základní školení v OVB, ovšem pořád mě to nenadchlo a raději jsem zůstával u své stálé práce. V té době jsem získal svého prvního klienta. S Martinem jsme pro něho připravili takový finanční plán, že ho celý přijal, a já tím získal úžasnou provizi. Spočítal jsem si, kolik jsem vydělal za dvě příjemné hodinové schůzky. V tu chvíli se mi Martin rafinovaně přestal ozývat a já začal kontaktovat jeho. Když mi vysvětlil, že nemusím být jen poradce, ale můžu usilovat i o kariérní růst a stát se lídrem týmu, bylo rozhodnuto. Protože budovat vlastní tým, vzdělávat a vychovávat nové manažery, to je to, co jsem vždycky chtěl dělat.

Předtím jste si ale musel získat jako poradce dostatek klientů. Kde jste je získával?

Svůj klientský kmen jsem se rozhodl vytvářet v Praze a blízkém okolí. Protože jsem zde měl i své zaměstnání a další aktivity. Díky těmto aktivitám jsem si v té době vytvořil spousty známých. Z nichž ty mně nejbližší jsem se rozhodl oslovit a představit jim svou novou práci. U většiny z nich jsem uspěl. Poté stačilo jen dodržovat to, co jsem se naučil na školeních, a být důsledný v získávání doporučení na další klienty. Právě tato důslednost mi zajišťovala na pozici reprezentanta (R1/R2) opravdu nadstandardní výkony, tudíž i nadstandardní příjmy za práci s klienty.

Jak dlouho jste dělal OVB i práci na plný úvazek současně?

Přesně půl roku. Po svém povýšení na manažerskou pozici GST (obchodní vedoucí), jsem své dosavadní zaměstnání ukončil. Už jsem věděl, že budu mít stabilní příjem.

Jak se vám dařilo plnit kariérní plán?

Do OVB jsem přišel v srpnu 2006, v dubnu 2007 jsem byl povýšen na pozici GST (obchodní vedoucí), přesně za rok v květnu jsem nastoupil na pozici BL (oblastní vedoucí) a k 1. 5. 2010 jsem získal ředitelskou pozici, tedy BD (oblastní ředitel). Podmínky pro povýšení na RD (regionální ředitel) bych chtěl splnit nejpozději do května 2011, což by mělo vyjít. Pozice LD (zemský ředitel) bych mohl dosáhnout na jaře 2013.

Za necelých pět let se vám povedlo vybudovat poměrně velký tým spolupracovníků. Kolik má dnes členů?

Ve svém týmu mám kolem 900 spolupracovníků, z toho pravidelně aktivních je asi 250-300 a dalších asi 150 spolupracovníků pracuje příležitostně. Celý tým působí ve více než dvaceti pobočkách napříč celou republikou. Ovšem vzpomínám si na své začátky u Martina na vysokoškolské koleji, na práci na vypůjčené tiskárně a notebooku. Po několika měsících usilovné práce jsme otevřeli první kancelář v Praze a tam školili nově začínající spolupracovníky. Tito spolupracovníci zde získávali nezbytnou teorii i praxi a pak měli možnost sami expandovat do nových regionů. A tak následovaly nové pobočky v Plzni, Benešově, Trutnově nebo ve Vlašimi. Odtud se po nějaké době opět expandovalo do dalších nových regionů, jako například Třebíč, Sokolov, Most, Kutná Hora, Cheb atd. V současnosti otevíráme kolem šesti kanceláří ročně.

Jaké kroky podnikáte, abyste uspěl v konkurenci?

Snažím se celý tým i práci maximálně profesionalizovat, za což hovoří naše výsledky oproti mnohé konkurenci. Například nedávno jsem zaměstnal vlastního finančního analytika pro svůj tým, čímž v dnešní době disponuje jen málokteré ředitelství. Tento člověk má za úkol analyzovat dostupné produkty na finančním trhu, radit a zároveň školit nové poradce a manažery. To mi obrovsky uvolnilo ruce pro další aktivity a rozvoj. Uvažuji nad tím, že do budoucna zaměstnám i další odborníky v oblasti produktů a financí, abych se osobně za několik let mohl věnovat expanzi do zahraničí.

Máte i další plány přesahující pětiletý horizont?

V budoucnu bych své zkušenosti chtěl předávat dál. Asi jako když vrcholový sportovec po skončení aktivní kariéry nastoupí na pozici trenéra a zajišťuje chod klubu.

Co vás na OVB nejvíce zaujalo?

Hlavně možnost seberealizace. Většina lidí v České republice jsou zaměstnanci s fixním platem, kteří pracují na cizí účet. Mám takovou zkušenost z minulosti, že na vyšších pozicích byli často starší lidé s praxí, ovšem bez zájmu o další rozvoj. A tak mladí, ambiciózní a perspektivní neměli bez praxe většinou šanci získat zajímavou a kvalitně placenou práci. Právě vysokoškoláci si velmi brzy uvědomují, že bez potřebné praxe na ně nikdo s pracovní nabídkou čekat nebude. Zatímco v OVB jsem byl od prvního dne odpovědný za úspěch i neúspěch sám sobě. A tuto možnost můžu nyní předávat i dalším mladým a perspektivním lidem.

Loni jste se vrátil znovu do školy. Jak k tomu došlo?

 

Po maturitě jsem začal studovat vysokou školu. Protože mi ale rodina nemohla nijak finančně přispívat, musel jsem doslova obracet každou korunu. Opravdu jsem přemýšlel, jestli si mám koupit knížky, nebo něco k jídlu. Tak jsem školy nechal a slíbil si, že se k ní v budoucnu vrátím. Dnes opravdu studuji distančně vysokou školu, obor management, tedy to, co už čtyři roky dělám. Po skončení školy získám titul MBA. Naštěstí tu berou ohled na to, že pracuju a vedu tak velkou společnost. Navíc už teď vím, že pokud ve firmě nebudu pár dní, tak nezbankrotuje. Vychoval jsem si už dost kvalitních manažerů, kteří mě zastanou.

Najdete si čas i na nějaké svoje koníčky?

Po necelých pěti letech podnikání na ně zatím nemám mnoho času. Spousta lidí na mé dnešní pozici by zvolnila a začala si užívat. Já zatím necítím, že bych mohl odpočívat, a dokud mám sílu a možnosti, tak chci firmu rozvíjet, profesionalizovat a expandovat s ní. Pokud mám volný čas, tak ho věnuji závodní střelbě, ta mě opravdu baví. Udělal jsem si zbrojní průkaz a pořídil několik zbraní. Nejraději chodím střílet na dlouhé vzdálenosti. To vyžaduje maximální koncentraci a soustředěnost. Také mě baví cestovat a poznávat nové kultury i krajiny.